16 C 172/2021-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 27. 1. 2021 domáhala se žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila částku 9 800 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 847,07 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 651,29 Kč, úrok z částky 7 547,24 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 23,72 % ročně a úrok z prodlení z částky 7 547,24 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. Žalobní žádání odůvodnila tvrzením, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen společnost„ FCI“), a žalovanou byla dne 1. 7. 2014 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále též„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. Před uzavřením Smlouvy posoudila společnost FCI schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalované. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit úrok z úvěru za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč (dále též„ poplatky“). Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků byla žalovaná povinna uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 11. 8. 2015. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatila pouze částku 7 600 Kč, z toho: na jistinu 2 452,76 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 747,24 Kč. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 11. 8. 2015. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a bylo možno po ní požadovat celou zbývající dlužnou částku. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ke dni 11. 8. 2015 řádně v plné výši uhrazena, úročí se dlužná jistina ode dne 12. 8. 2015 až do zaplacení úrokem ve výši 23,72 % ročně. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právní nástupkyní společnosti FCI společnost [právnická osoba], [IČO], dnes podnikající pod názvem [právnická osoba], která pohledávky za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, převedla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno písemně, přičemž ke dni postoupení (6. 12. 2019) dlužná jistina činila 7 547,24 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek činil 2 252,76 č, tj. celkem 9 800 Kč. Příslušenství pohledávky ve výši 7 547,24 Kč (jistina) pak tvoří úrok a úrok z prodlení. Za období od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 9 800 Kč (součet shora specifikovaných pohledávek), kapitalizovaného úroku ve výši 7 847,07 Kč a úroku z prodlení ve výši 2 651,29 Kč (obojí úrokové příslušenství bylo vyčísleno do dne 6. 12. 2019), úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 7 547,24 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 7 547,24 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění podle § 142a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale bezvýsledně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání dne 1. 2. 2022 konaném v nepřítomnosti žalované, která, se k soudu nedostavila, svou neúčast však řádně omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno a o věci rozhodnuto v její nepřítomnosti. 4. Soud na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalobkyní a nesporných tvrzení učil tento závěr o skutkovém stavu: Mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen společnost„ FCI“), a žalovanou byla dne 1. 7. 2014 uzavřena písemná smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), dle níž [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále též„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. Dne 2. 7. 2014 žalovaná podepsala kartu zákazníka, v níž je mj. uvedeno, že příjmy její domácnosti činí 22 470 Kč měsíčně, výdaje její domácnosti činí měsíčně 17 670 Kč, že má tři nezaopatřené děti (rok narození 2005, 2009 a 2012) a pobírá sociální dávky. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 7 400 Kč sestávající z úroku ve výši 1 400 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a poplatků, tj. 17 400 Kč, byla žalovaná povinna uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 11. 8. 2015. Žalovaná na dluh ze Smlouvy zaplatila celkem 7 600 Kč. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právní nástupkyní [právnická osoba] společnost [právnická osoba], dnes [právnická osoba], [IČO], která dne 6. 12. 2019 uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, v tom i pohledávek za žalovanou ze Smlouvy, jež jsou předmětem sporu. Dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020 jako doporučená poštovní zásilka, bylo žalované oznámeno, že pohledávky ze Smlouvy byly postoupeny žalobkyni, zároveň byla žalovaná vyzvána, aby dluh ze Smlouvy v celkové výši 9 800 Kč uhradila žalobkyni na stanovený bankovní účet do 10 dnů po obdržení dopisu. Žalobkyně následně zaslala žalované výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 o. s. ř. 5. Po právním posouzení skutkového stavu (skutkových zjištění shora uvedených) dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázané, že mezi [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou a spotřebitelkou byla dne 1. 7. 2014 uzavřena smlouva obsahově naplňující znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, který byl zrušen 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb.“). Ke dni sjednání Smlouvy platilo podle ustanovení § 9 odst. 1 věty poslední zákona č. 145/2010 Sb., že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Poskytovatel úvěru byl tedy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tedy aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. V tomto případě [právnická osoba] nedostála odborné péči při zkoumání příjmů i výdajů žalované, když vyšla pouze z prohlášení žalované, navíc údaje o majetkových poměrech žalované byly zaznamenány den po uzavření Smlouvy. Žalobkyně, ač soudem vyzvána, neoznačila ani nepředložila důkazy, z nichž by bylo možno zjistit, že [právnická osoba] provedla postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získala informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalované) a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaná schopna řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Soud proto učinil závěr, že [právnická osoba] jako věřitelka nedostála své zákonné povinnosti, a proto je předmětná Smlouva, tedy smlouva o spotřebitelském úvěru, neplatná podle § 580 odst. 1 o. z., a to absolutně, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet podle ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele podle zákona č. 145/2010 Sb. Absolutní neplatnost právního jednání působí od počátku, přičemž jejím důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního jednání nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatné smlouvy, jsou si subjekty