17 C 263/2021-24 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 9. 5. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 285 Kč společně s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 332,44 Kč a s úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 10. 5. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 23. 10. 2020 se žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru č. 122950, na jejímž základě pak poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku nejpozději do 6. 11. 2020 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 813 Kč. Původní věřitelka poskytovala půjčky a spotřebitelské úvěry prostřednictvím své webové stránky www.crediton.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, potvrdil, že se seznámil s podmínkami smlouvy o půjčce a souhlasí s nimi, a poté zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr mu byla zaslána prostřednictvím internetových stránek smlouva o úvěru a poté mu byly poskytnuty uvedené prostředky dne 23. 10. 2020 převodem na označený účet žalovaného č. [bankovní účet]. Při prověřování schopnosti splácet úvěr byl žalovaný lustrován v databázích CRIF a EUCB, byl doložen výpis z účtu, popř. výplatní lístky za rozhodné období. Dluh žalovaného nyní tvoří jistina ve výši 8 000 Kč, poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 812 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 472 Kč (vypočtená z dlužné částky 8 000 Kč ve výši 0,1 % denně za dobu od 7. 11. 2020 do 9. 5. 2021). Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou advokáta ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Na úhradu dluhu nezaplatil žádnou částku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [obec], [ulice a číslo], kam mu soud doručil podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. zásilku formou uložení zásilky na poště a následného vhození zásilky do poštovní domovní schránky. Fikce doručení nastala dne 24. 11. 2022. 3. K jednání, které bylo u zdejšího soudu nařízeno na den 13. 12. 2022, se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast dopisem ze dne 30. 11. 2022. Žalovaný se z neúčasti u jednání neomluvil, přestože byl řádně a včas předvolán, předvolání k jednání mu bylo doručeno současně se žalobou a výzvou k vyjádření dne 24. 11. 2022, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 o. s. ř. Soud jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, resp. zástupců, když v dané věci bylo možno jednat a posléze rozhodnout na základě dosavadního obsahu spisu. 4. V daném řízení bylo prokázáno na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 122950 ze dne 23. 10. 2020, že smlouva byla uzavřena mezi účastníky soudního řízení, jejím předmětem bylo poskytnutí peněžitých prostředků žalovanému ve výši 8 000 Kč, s tím, že jde o jednorázový spotřebitelský bezúčelový úvěr. Prostředky měly být poskytnuty žalovanému bezhotovostní formou převodem na jeho bankovní účet. Doba trvání zápůjčky byla dohodnuta na 14 dnů. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán v jednorázové výši 1 813 Kč, úroky z úvěru nebyly sjednány. Dohoda není řádně podepsána klientem, když SMS kód pro ověření totožnosti soud nepovažuje za podpis klienta. Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla řádně ověřena, když žalobkyně předložila soudu kromě fotokopie samotného občanského průkazu žalovaného také jeho fotografii zachycenou společně s tímto dokladem. 5. Žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem zjišťovala a jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Žalobkyně se pouze omezila na velmi stručné žalobní tvrzení o tom, že žalovaný lustrován v databázích CRIF a EUCB s negativním výsledkem. Neuvedla a nedoložila, jaké zjistila příjmy a výdaje žalovaného a z jakých dokladů vycházela, jakým početním postupem zjistila schopnost žalovaného dluh zaplatit. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru soud musel vyhodnotit jako absolutně neplatnou. 6. Dále bylo v řízení prokázáno na základě sdělení [právnická osoba] ze dne 11. 11. 2022, že je žalovaný jediným majitelem i disponentem účtu č. [bankovní účet] a dne 23. 10. 2020 byla na tento účet připsána částka 8 000 Kč od společnosti [právnická osoba] 7. Podle obsahu předžalobní výzvy advokátky žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 20. 4. 2021 k úhradě dluhu, podle obsahu podacího lístku ze dne 20. 4. 2021 byla na úředně evidovanou adresu žalovaného v [obec], [ulice a číslo] odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky. 8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. 9. V řízení naopak nebylo prokázáno uzavření řádné smlouvy o úvěru, resp. o zápůjčce mezi účastníky, když žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem zjišťovala a jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru, která je ve skutečnosti smlouvou o zápůjčce, soud vyhodnotil jako neplatnou. 10. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet dne 23. 10. 2020 částku 8 000 Kč. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru nebo smlouvy o zápůjčce, je třeba převedení částky 8 000 Kč na bankovní účet žalovaného právně hodnotit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně. 11. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení co do částky 8 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, tj. od 1. 5. 2021 do zaplacení (za dobu od 1. 5. 2021 do 9. 5. 2021 soud podle požadavku žalobkyně stanovil žalovanému povinnost k úhradě kapitalizovaného úroku z prodlení, který z částky 8 000 Kč činí 16,20 Kč, a dále za dobu od 10. 5. 2021 soud formuloval povinnost k úhradě obecným vyjádřením o běžícím úroku). 12. Pokud žalobkyně požadovala úhradu dalších částek nad rámec jistiny dluhu, a to poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 813 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 472 Kč, soud žalobu zamítl. Jde o nároky vyplývající ze smlouvy a mohly by být přiznány pouze za situace, kdy by smlouva byla shledána platnou. 13. Žalovaný byl prokazatelně požádán o vydání bezdůvodného obohacení v předžalobní upomínce ze dne 20. 4. 2021 (ačkoliv se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o předžalobní upomínku k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru), která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z obsahu ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 23. 4. 2021. Podle obsahu výzvy měl žalovaný zaplatit dluh do 7 dnů od doručení výzvy, tj. do 30. 4. 2021, a je v prodlení od následujícího dne 1. 5. 2021. Od tohoto dne je žalovaný povinen platit úrok z prodlení v tehdy platné výši 8,25 % ročně. 14. Pokud žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení již ode dne 7. 11. 2020, byl její požadavek pro období od 7. 11. 2020 do 30. 4. 2021 jako nedůvodný podle argumentů uvedených v předchozím odstavci zamítnut (jde o kapitalizovaný úrok za dobu do 30. 4. 2021 ve výši 316,24 Kč). 15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobky