17 C 9/2022-43 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 23. 10. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 103,47 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že danou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2021 od [právnická osoba] a.s., [IČO], která sama tuto pohledávku nabyla od původní věřitelské společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2021, kdy tato společnost uzavřela dne 18. 11. 2020 se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě pak poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku se smluvním úrokem ve výši 9,20 % ročně i spolu s dalšími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 200 Kč vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, dostal se do prodlení s hrazením splátek, proto původní věřitelka v souladu se smlouvou prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 6. 5. 2021, když žalovaný byl v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou advokáta ze dne 11. 8. 2021. Jeho dluh nyní činí na jistině 50 882,47 Kč, na smluvním úroku 652,90 Kč (vypočteném z aktuální jistiny úvěru do 1. 7. 2021), na zákonném úroku z prodlení 658,40 Kč (vypočteném z řádně a včas nesplácených splátek od prvního dne prodlení do 1. 7. 2021), na poplatcích 2 221 Kč, a dále smluvní úrok 9,20 % ročně z aktuální výše jistiny od 2. 7. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z aktuální výše jistiny od 2. 7. 2021 do zaplacení. 2. V dopise ze dne 29. 11. 2022 žalobkyně doplnila tvrzení ohledně zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání předmětné smlouvy. Uvedla, že žalovaný podal žádost o úvěr prostřednictvím call centra a uvedl v žádosti svůj příjem ve výši 14 176 Kč měsíčně, což bylo ověřeno příslušnými výpisy z účtu žalovaného. Žalovaný zde uvedl náklady na bydlení, resp. nájemné ve výši 7 800 Kč měsíčně a další náklady ve výši 0 Kč. Banka podle svého ekonomického modelu stanovila výdaje žalovaného ve výši 11 851 Kč měsíčně a vypočetla možnost splátkového zatížení klienta, která činila 10 % z jeho příjmu. Podle výpočtu banky tedy žalovaný mohl splácet až 1 410 Kč měsíčně, přičemž splátky tohoto úvěru byly dohodnuty na 1 200 Kč měsíčně, dále žalovaný splácel kontokorentní úvěr v celkové výši 7 000 Kč ve splátkách po 210 Kč měsíčně. Banka provedla šetření v registru dlužníků CCB a z vlastních systémů. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [obec] - [obec], [ulice a číslo], kam mu soud doručil podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. zásilku formou uložení zásilky na poště a následného vhození zásilky do poštovní domovní schránky. Fikce doručení nastala dne 25. 11. 2022. 4. K jednání, které bylo u zdejšího soudu nařízeno na den 13. 12. 2022, se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast dopisem ze dne 29. 11. 2022. Žalovaný se z neúčasti u jednání neomluvil, přestože byl řádně a včas předvolán, předvolání k jednání mu bylo doručeno současně se žalobou a výzvou k vyjádření dne 25. 11. 2022, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 o. s. ř. Soud jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, resp. zástupců, když v dané věci bylo možno jednat a posléze rozhodnout na základě dosavadního obsahu spisu. 5. V daném řízení bylo prokázáno na základě smlouvy o úvěru ze dne 18. 11. 2020, že smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí peněžitých prostředků ve výši 50 000 Kč převodem na označený bankovní účet žalovaného. Doba trvání úvěru byla dohodnuta do 20. 2. 2025, částka měla být splácena v měsíčních splátkách po 1 200 Kč. Úroky z úvěru byly dohodnuty ve výši 9,20 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 10 855,32 Kč. 6. Žalobkyně po výzvě soudu předložila soudu doklady o tom, jakým způsobem její právní předchůdkyně zjišťovala a jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uvedl sám ve své žádosti o úvěr příjem ve výši 14 176 Kč měsíčně, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta banky. Dále bylo prověřeno, že klient nebyl v době podání žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaný uvedl v žádosti své výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 7 800 Kč měsíčně. Banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu, který zohledňuje statistická data a aktuální údaje životních nákladů a normativní náklady na bydlení) a stanovila tyto náklady na částku 11 851 Kč měsíčně. Banka stanovila ukazatel splátkového zatížení na 10 %. 7. Z obsahu výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2019 do 30. 11. 2020 vyplývá, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného, pokud je o příjmy z pracovního poměru a nemocenských dávek, činil v uvedeném období v průměru 13 170 Kč měsíčně. Z obsahu těchto výpisů z účtu také vyplývá, že žalovaný pokaždé v podstatě okamžitě po zaúčtování příjmových plateb vyčerpal v hotovosti výběrem z bankomatu téměř celou příchozí částku. Po dobu celých uvedených 13 měsíců měl žalovaný záporný zůstatek na účtu, od - 7 000 Kč do - 7 400 Kč. Žalobkyně neuvádí, jakým způsobem a na základě jakých podkladů dospěla k závěru, že žalovaný je schopen řádně a pravidelně splácet 1 200 Kč měsíčně. Výše nákladů na bydlení, resp. výše měsíčního nájemného 7 800 Kč měsíčně sice není na první pohled nereálná, nicméně nebyla nijak doložena a není možno vyloučit ve skutečnosti náklady na bydlení včetně nákladů na služby ještě vyšší. Jako nereálné tvrzení soud považuje údaj žalovaného o tom, že kromě nájemného neměl v době žádosti o úvěr žádné jiné náklady. Banka se například nezabývala jeho osobními poměry, zda má žalovaný nějaké vyživovací povinnosti, nezabývala se ani jeho náklady například na jízdné, hygienické potřeby. Výpočet úvěruschopnosti žalovaného byl bankou proveden účelově a ledabyle tak, aby mu bylo možno požadovaný úvěr poskytnout. Podle názoru soudu bylo třeba, aby banka s ohledem na nízké příjmy žalovaného a relativně vysoké přiznané náklady na bydlení dále zjišťovala, zda z prostředků, které žalovanému zbydou po úhradě všech skutečných nákladů, je pravděpodobné, že bude schopen hradit i splátky úvěru. Bylo tedy třeba, aby se věřitelka lépe vypořádala se svojí povinností zkoumat osobní, výdělkové a majetkové poměry žalovaného a lépe se vypořádala se svojí povinností zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru soud musel vyhodnotit jako absolutně neplatnou. 8. Dále bylo v řízení prokázáno na základě dokladu nazvaného„ podklady pro soudní řízení“, že žalovanému byla dne 18. 11. 2020 poskytnuta úvěrová částka 50 000 Kč. Žalovaný podle tohoto dokladu uhradil celkem 1 573,43 Kč, kdy žalobkyně tuto částku započetla částečně na úhradu smluvních poplatků nebo úroků. Žádná ze stran nepředložila soudu jiný doklad prokazující výši uhrazené částky, žádná ze stran ani netvrdila, že by byla ve skutečnosti zaplacena jiná částka. 9. Podle obsahu podacího lístku ze dne 10. 8. 2021 byla na adresu žalovaného uvedenou v označené smlouvě, tj. v [obec], [ulice a číslo] odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky. 10. V řízení bylo nakonec prokázáno na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2021 a ze dne 29. 7. 2021, že žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalovanému od [právnická osoba] a.s., která sama tuto pohledávku nabyla od původní věřitelské společnosti [právnická osoba] 11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. 12. Aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku v tomto řízení vyplývá z písemně uzavřených smluv o postoupení pohledávek, kdy danou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2021 od [právnická osoba] a.s., [IČO], která sama tuto pohledávku nabyla od původní věřitelské společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dn