19 C 32/2022-56 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 27. 12. 2021 se domáhala žalobkyně po žalovaném úhrady částky 37 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 19. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. 652972003 ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 30. 11. 2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 29 606 Kč spolu s příslušenstvím do 19. 12. 2019 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě a žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinnosti ke dni 14. 6. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 42 256 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 606 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 12 500, neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč a dále částky 217 Kč na vynaložených nákladech mimosoudního vymáhání. Poslední upomínku před podáním žaloby poslala žalobkyně žalovanému dne 9. 11. 2021. 2. Usnesením ze dne 19. 1. 2022, pravomocným dne 19. 2. 2022, bylo řízení zastaveno co do částky 17 256 Kč v důsledku částečného zpětvzetí žaloby. Žaloba byla omezena v rámci rozkazního řízení konkrétně o částku 4 606 Kč představující kapitalizovaný úrok, dále o částku 150 Kč na nákladech upomínání a co do 12 500 Kč na smluvní pokutě. Předmětem řízení tak zůstala částka 25 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 25 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částka 3 623,29 Kč a dále částka 217 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť účastníci se výslovně práva účasti na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů (§ 115a občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.). 4. Na základě provedených listinných důkazů předložených žalobkyní, bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník uzavřela dne 11. 6. 2021 se společností [právnická osoba] jako postupitelem smlouvu o postoupení pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným, která je předmětem tohoto sporu. Žalovaný byl o postoupení pohledávek věřitele - společnosti [právnická osoba] vyrozuměn přípisem ze dne 25. 6. 2021 [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které poukázala na bankovní účet vedený pro žalovaného jako majitele. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 11. 5. 2022 bylo zjištěno, že výlučně žalovaný měl k účtu dispoziční oprávnění. Nebylo však prokázáno, že by společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru. Smlouva není žalovaným podepsána a ze žalobkyní předložených listin nebylo možno dovodit konkrétní tvrzené právní jednání žalovaného. Žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 9. 11. 2021 vyzvala k úhradě částky ve výši celkem 42 256 Kč ze smlouvy o úvěru, počítaje v to nesplacenou jistinu ve výši 25 000 Kč, a to nejpozději do 9. 12. 2021. Dne 11. 11. 2021 byla výzva podána k poštovní přepravě. 5. Soud po provedeném dokazování a ve smyslu shora uvedených závěrů žalobě vyhověl, nikoli však v plném rozsahu a nikoli z titulu smlouvy o úvěru. V řízení bylo sice primárně tvrzeno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru, tato skutečnost však v řízení žádným důkazem prokazována nebyla (smlouva měla být uzavřena formou distanční, prostředky komunikace na dálku). Jelikož v řízení nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy ze dne 19. 11., resp. 30. 11. 2019 podle § 2395 o. z. mezi žalovaným jako úvěrovaným a společností [právnická osoba] jako úvěrující, soud nemohl vyhovět požadavku žalobkyně na zaplacení nákladů na vymáhání podle této smlouvy. Nad rámec shora uvedeného je zapotřebí zdůraznit, že žalobkyně ani neprokázala, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], řádně a s náležitou péčí jakkoli posoudila úvěruschopnost žalovaného. 6. Soud proto ve smyslu ust. § 2991 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobkyni toliko skutečně poskytnutou částku 25 000 Kč a jelikož se žalovaný dostal prokazatelně do prodlení s úhradou peněžité částky ve smyslu ust. 1968 o. z., byla mu též uložena povinnost podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši, avšak až od data 10. 12. 2021, když soud dospěl k závěru, že vyzván k vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný žalobkyní až výzvou podanou k poštovní přepravě dne 11. 11. 2021, přičemž vyzván k plnění byl do data 9. 12. 2021 a až od data následujícího je v prodlení. Ve zbytku byla proto žaloba zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. v závislosti na toliko částečném procesním úspěchu žalobkyně a žalobkyní zaviněném zastavení řízení v části uplatněného nároku.