19 C 56/2022-45 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 3. 3. 2022 se domáhala žalobkyně po žalovaném úhrady částky 4 000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 4 000 Kč od 14. 2. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že mezi původním věřitelem – společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], a žalovaným byla dne 14. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, a to prostředky komunikace na dálku, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 4 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 13. 2. 2019. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně posouzení nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Výzva k plnění byla zaslána dne 3. 12. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu dne 10. 10. 2022 se účastníci nedostavili; předvoláni byli řádně a včas. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě provedených listinných důkazů předložených žalobkyní, bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník uzavřela dne 19. 11. 2021 se společností [právnická osoba] jako postupitelem smlouvu o postoupení pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným, která je předmětem tohoto sporu. Žalovaný byl o postoupení pohledávek věřitele - společnosti [právnická osoba] vyrozuměn přípisem ze dne 3. 12. 2021; současně byl přípisem ze shodného data vyzván k úhradě dlužné částky. [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které poukázala dne 14. 1. 2019 na bankovní účet vedený pro žalovaného jako majitele. Ze zprávy [právnická osoba], ze dne 22. 8. 2022 bylo zjištěno, že účet je veden pro žalovaného ode dne 22. 10. 2012, výlučně žalovaný měl k účtu dispoziční oprávnění. V řízení však nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřela dne 14. 1. 2019 smlouvu o úvěru. Smlouva není žalovaným podepsána a ze žalobkyní předložených listin nebylo možno dovodit konkrétní tvrzené právní jednání žalovaného. Žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 3. 12. 2021 vyzvala k úhradě částky ve výši celkem 16 238,32 Kč ze smlouvy o úvěru; současně jej uvědomila o postoupení pohledávky. Dne 3. 12. 2021 byla výzva podána k poštovní přepravě. 4. Soud po provedeném dokazování a ve smyslu shora uvedených závěrů žalobě vyhověl, nikoli však v plném rozsahu a nikoli z titulu smlouvy o úvěru. V řízení bylo sice primárně tvrzeno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru, tato skutečnost však v řízení žádným důkazem prokazována nebyla (smlouva měla být uzavřena formou distanční prostředky komunikace na dálku). Jelikož v řízení nebylo nezpochybnitelně prokázáno uzavření úvěrové smlouvy ze dne 14. 1. 2019 podle § 2395 o. z. mezi žalovaným jako úvěrovaným a společností [právnická osoba] jako úvěrující, soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni poskytnutou částku 4 000 Kč ve smyslu ust. § 2991 o. z., neboť poskytnutím plnění bez právního důvodu vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení v této výši. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžité částky ve smyslu ust. 1968 o. z., byla mu též uložena povinnost podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zaplatit úrok z prodlení v (toliko) zákonné výši, avšak až od data 8. 12. 2021, když soud dospěl k závěru, že vyzván k vydání bezdůvodného obohacení byl výzvou ze dne 3. 12. 2021 podanou téhož dne k poštovní přepravě, k doručení došlo ve smyslu ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, následující den nastala splatnost a žalovaný mohl poprvé plnit, od 8. 12. 2021 je pak v prodlení s úhradou. Oznámení o postoupení pohledávky s výzvou lze totiž bezpochyby považovat za výzvu k plnění, resp. jednostranné určení času plnění věřitelem (§ 1958 o. z.). Ve zbytku byla proto žaloba zamítnuta. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. v závislosti na toliko částečném procesním úspěchu žalobkyně.