21 C 4/2022-69 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 120,95 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo], podle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60 anuitních splátkách po 483 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,9 % ročně, následně byla dle spotřebitelského zákona změněna na výši repo sazby ČNB zvýšené o 8 procentních bodů. Odklad splátek byl sjednán za období od [datum] do [datum]. Poté měla žalovaná zaplatit ještě 57 splátek. Žalobkyně následně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. V doplnění žaloby pak žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posouzena s ohledem na její životní náklady, když po jejich zohlednění činila platební kapacita žalované 7 500 Kč (platební kapacita 17 487 Kč, příjem žalované na základě transakcí na běžném účtu, - 9 987 Kč, životní náklady a výdaje). Předschválený limit byl generován na základě dlouhodobého (8 měsíců) vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalované, v rámci kterého byl stanoven. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z úřední činnosti soud zjistil, že u zdejšího soudu podala žalobkyně vůči žalované další žaloby o zaplacení, a to ve věci vedené pod sp. zn. 27 C 416/2021 pro dluh ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] o sjednání úvěru ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 16 000 Kč; a dále ve věci pod sp. zn. 27 C 424/2021 pro dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve výši 242 000 Kč. 4. Z předsmluvních informací a žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] požádala žalobkyni o úvěr ve výši 20 000 Kč, žalované byly sděleny podmínky úvěru. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč a má pravidelné výdaje pouze ve výši 800 Kč měsíčně. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že smlouvu uzavřela žalobkyně se žalovanou dne [datum]. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se úvěr zavázala zaplatit v 60 měsíčních splátkách po 483 Kč. Výše úrokové sazby byla sjednána na 15,9 % ročně. Z potvrzení o přijetí oznámení odkladu splátek bylo zjištěno, že v souvislosti s pandemií Covid-19 přijala žalobkyně oznámení o využití ochranné doby, která začíná [datum] a končí [datum] a v tomto období je odložena celá anuitní splátka. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč dne [datum]. Z výzvy ze dne [datum] a dodejky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek úvěru. Z listiny označené jako oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje sdělení žalobkyně adresované žalované o tom, že v souladu se smluvními podmínkami prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni [datum]. Z dodejky bylo zjištěno, že žalovaná převzala zásilku doručenou prostřednictvím České pošty dne [datum]. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 5. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 6. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně se žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Na daný právní poměr se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. 11. Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalobkyně již ničeho netvrdila ani nedoložila. Soud tedy dospěl k závěru, a to s ohledem na výše uvedená další řízení o zaplacení, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, když posouzení výdajů žalované jen z transakcí na jednom běžném účtu nepovažuje za dostatečné. Tento závěr soudu je v souladu i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. 33 ICdo 27/2021 (dostupný na www.nsoud.cz). 12. Smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu ve smyslu § 588 o. z. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 15. Soud proto podle § 2993 o. z. a podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovanou k zaplacení dosud nesplacené jistiny, jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k vydání plnění předžalobní upomínkou ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, avšak až od doby uplatněné v žalobě, tj. od [datum] do zaplacení. Soud nepřihlédl k návrhu žalobkyně učiněné u jednání, (shledá-li soud smlouvu neplatnou, požaduje žalobkyně přiznat úrok z prodlení od lhůty stanovené v oznámení o zesplatnění úvěru), a to podle § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení času, se nepřihlíží. Nejednalo se přitom o změnu (částečné zpětvzetí) žaloby. 16. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (a podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 dostupného na www.nsoud.cz) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 078 Kč, přičemž tato částka představuje 62,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,32 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,68 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 120,95 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 900 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrad