22 C 143/2022-42 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od původní věřitelky [právnická osoba], přičemž tato společnost uzavřela s žalovaným dne [datum] prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 7 000 Kč na č. ú. [bankovní účet], žalovaný měl částku vrátit do [datum], avšak žalovaný tuto částku nevrátil. Žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], SRKI, BRKI a nedošlo k důvodným pochybnostem ohledně jeho platební schopnosti. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru dne [datum], na základě které mu předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet částku 7 000 Kč, které se zavázal splatit do [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že jej lustrovala ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], SRKI, BRKI a došla k závěru, že je schopen úvěr splácet. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů v oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvě které zástupce žalobkyně odeslal na adresu žalovaného dne [datum]. 5. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když žalovaného pouze lustrovala ve veřejných databázích. 6. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Nicméně v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaný na základě neplatné smlouvy obdržel od předchůdkyně žalobkyně částku 7 000 Kč, neuhradil ničeho a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původní věřitelky i tuto pohledávku za žalovaným. Žalovaný tak byl zavázána zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné procentní sazbě, ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaná byla prokazatelně požádána o uhrazení dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (byť se nejednalo přímo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení), která byla dne [datum] odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. V souladu s § 573 o. z. došlo k doručení třetí pracovní den od odeslání, tj. [datum], přičemž v oznámení byla stanovena třídenní lhůta k úhradě, která uplynula dne [datum] a nejpozději od [datum] je žalovaný v prodlení s úhradou částky 7 000 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobkyně 81% a její neúspěch 19%. Ve výši rozdílu (62 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 923 Kč. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška“), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobkyni i nárok advokáta na úhradu náhrady 21% DPH v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 1 489 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 62 % činí částku 923 Kč. 8. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.