22 C 167/2022-72 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 563,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli na dálku smlouvu k službě Twisto účet, na základě smlouvy byla žalovanému zřízena služba Twisto nákupní účet a žalovaný tak mohl opakovaně čerpat prostředky vždy do vyčerpání úvěrového limitu. Zároveň si žalovaný objednal i službu Twisto Karta, přičemž karta je platebním prostředkem, kterým mohl žalovaný platit za zboží kupní cenu prostřednictvím účtu. Žalovaný měl v období od [datum] do [datum] čerpat služby v celkové výši 5 904,33 Kč, z toho ve výši 5 806,33 Kč prostřednictvím karty. Žalobkyně uvedla, že žalovaný využil služeb v měsíci únoru 2021 v celkové výši 5 220,53 Kč, v měsíci březnu 2021 v celkové výši 296,80 Kč a v měsíci dubnu 2021 v celkové výši 387 Kč. Vyúčtování je generováno vždy k prvnímu dni následujícího měsíce a je splatné k 15. dni v měsíci. Dále žalobkyně požadovala poplatky z prodlení, v celkové výši 1 467,90 Kč. Jelikož žalovaný uhradil částku 1 809 Kč, považuje žalobkyně poplatky za uhrazené a jistinu ponížila na částku 5 563,23 Kč. Schopnost žalovaného úvěr splácet žalobkyně posoudila na základě informací získaných od žalovaného a dále ověřením v databázích, interním systému a pomocí scoringového modelu. Před podáním žaloby byla žalovanému dne [datum] zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] na dálku uzavřena smlouva o účtu. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala zřídit žalovanému službu Twisto účet a zpřístupnit mu limitní rámec 5 000 Kč, který může čerpat v souladu s obchodními podmínkami. Žalovaný využil služby Twisto účet v měsíci únoru 2021 v celkové výši 5 220,53 Kč; v měsíci březnu 2021 v celkové výši 296,80 Kč a v měsíci dubnu 2021 v celkové výši 387 Kč. Žalovaný uhradil částku 1809 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je student, nemá žádné výdaje, je svobodný a bezdětný. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému dne [datum]. 4. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto kombinaci smlouvy o účtu podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., když výše zápůjční úrokové sazby nebyla uvedena přímo ve smlouvě, ale v obchodních podmínkách, na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do databází dlužníků, interní databáze či využije scoringový model. Soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když doložila pouze žádost o úvěr obsahující údaje poskytnuté žalovaným, přičemž ani v této žádosti nejsou uvedeny příjmy a výdaje žalovaného, natož aby byly nějak ověřeny. Žalobkyně soudu v tomto směru nedoplnila tvrzení ani nepředložila žádné důkazy. 5. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 87 odst. 1 ZoSÚ, § 588 o. z.). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Nicméně spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaný na základě neplatné smlouvy čerpal finanční prostředky ve výši 5 904,33 Kč a uhradil pouze 1 809 Kč, ve výši rozdílu 4 095,33 Kč mu tak vzniklo bezdůvodné obohacení. Žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 4 095,33 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné procentní sazbě, ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně požádán o uhrazení dluhu v předžalobní výzvě ze dne [datum] (byť se nejednalo přímo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení), která byla dne [datum] odeslána na adresu žalovaného. V souladu s § 573 o. z., došlo k doručení třetí pracovní den od odeslání, tj. [datum], přičemž žalovaný byl vyzván k úhradě do 7 dnů od datace výzvy, tedy do [datum], nejpozději od [datum] je žalovaný v prodlení s úhradou částky 4 095,33 Kč a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení (po kapitalizaci úroku ke dni rozhodnutí) činí úspěch žalobkyně 71 % a její neúspěch 29 %. Ve výši rozdílu (42 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z odměny zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzvu a sepis žaloby) po 200 Kč, tj. 600 Kč, podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif“) a z paušální náhrady za stejné 3 úkony po 100 Kč, tj. 300 Kč (podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu). Naopak odměna za účast u jednání dne [datum] byla přiznána dle § 7 bod 4 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč a náhrada hotových výdajů za tento úkon ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Cestovné činí celkem 1 599 Kč za cestu osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět při ujetí celkem 242 km, průměrné spotřebě 4 l nafty na 100 km, ceně nafty dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., tj. 47,10 Kč za 1 l, s připočtením paušální náhrady 4,70 Kč za 1 ujetý km. Náhrada za ztrátu času za 6 započatých půlhodin činí 600 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Současně byla přiznána též náhrada DPH ve výši 21 % ze součtu všech vyjmenovaných položek vyjma soudního poplatku, tedy z částky 4 899 Kč, tj. 1 029 Kč. Celkové náklady řízení tak činí částku 6 328 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 42 % činí částku 2 658 Kč.