23 C 192/2022-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 1 700 Kč spolu s úrokem ve výši 1 091,69 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 198,66 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 1 700 Kč za dobu od 19. 2. 2022 do zaplacení, účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokutu ve výši 850 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jako původní věřitel) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou byla dne 25. 6. 2020 uzavřena Smlouva o úvěru č. B0004 [číslo] (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které byl žalované zřízen uživatelský účet a žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 1 700 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit včetně sjednaného úroku ve výši 40,00 % ročně a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 815,94 Kč (693,94 Kč po slevě) s termínem splatnosti do 11. 10. 2019. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce původního věřitele [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svých osobních údajů, bankovního účtu, e-mailové adresy a stvrdila, že se seznámila se zněním úvěrové smlouvy. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně v plné výši dne 25. 6. 2020 převodem peněžních prostředků z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradila a dostala se do prodlení s úhradou dluhu. Následně byla pohledávka původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 na žalobce, což bylo žalované oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021 a ze dne 10. 11. 2021. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 1 700 Kč, na úroku částku 1 091,69 Kč, na úroku z prodlení částku 198,66 Kč, na účelně vynaložených nákladech spojených s vymáháním pohledávky částku 690 Kč a na smluvní pokutě částku 850 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce a právní zástupce žalobce se z jednání omluvili, avšak nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o úvěru č. B0004 [číslo] ze dne 25. 6. 2020, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 6. 2020, potvrzení o platbě ze dne 25. 6. 2020, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 včetně přílohy – detailu postupované pohledávky, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 29. 10. 2021, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2021, Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 2. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 7. 2. 2022 a ze sdělení [právnická osoba] ze dne 1. 7. 2022 včetně výpisu z bankovního účtu č. ú. [bankovní účet] za období od 28. 6. 2020 do 1. 7. 2020 (č. l. 22-23 spisu), soud zjistil následující skutkový stav věci: Na bankovní účet žalované č. ú. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] byla poukázána dne 26. 6. 2020 platba ve výši 1 700 Kč pod variabilním symbolem [číslo] z bankovního účtu č. ú. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] Pohledávka za žalovanou byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 postoupena na žalobce, což bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 27. 10. 2021 a následně dopisem ze dne 10. 11. 2021 O úhradu dlužné částky byla žalovaná upomínána v předžalobní výzvě ze dne 3. 2. 2022. Předžalobní výzva byla dle poštovního podacího archu předána k poštovní přepravě dne 7. 2. 2022 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalované. Z dalších listin neučinil soud žádná skutková zjištění, jelikož tyto neobsahují jakýkoliv podpis žalované, a nebylo tedy prokázáno, že by se jednalo o zachycení vůle jednající žalované směřující k určitému právnímu jednání. 4. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Po právní stránce soud posoudil věc podle ust. § 2395 o. z., ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, a shledal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, když žalobce v řízení neprokázal vznik závazkového vztahu ze smlouvy o úvěru uzavřeného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, neprokázal, že smlouva o úvěru obsahovala povinné informace smlouvy o úvěru stanovené zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a že smlouva o úvěru byla alespoň v jednom vyhotovení poskytnuta žalované jako spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Žádná z listin předložených žalobcem neobsahuje podpis žalované (smlouva o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Nebylo tedy žádným způsobem prokázáno, že by žalovaná skutečně s původním věřitelem úvěrovou smlouvu uzavřela. Žalobce neprokázal žádné ze svých tvrzení uváděných v žalobě, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že byla ověřena totožnost žalované při uzavírání úvěrové smlouvy. Žalobce však v řízení prokázal, že na základě této, byť neplatné smlouvy o úvěru, původní věřitel vyplatil žalované bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované finanční prostředky ve výši 1 700 Kč, žalovaná tyto finanční prostředky převzala a prostřednictvím svého bankovního účtu s nimi disponovala. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení co do částky 1 700 Kč, která představovala vyčerpanou jistinu úvěru, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovanou uhradit žalobci částku 1 700 Kč představující poukázané peněžní prostředky spolu s úrokem z prodlení v žalobcem nárokované sazbě (která nepřekračuje sazbu zákonných úroků z prodlení k prvnímu dni prokázaného prodlení dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal ji soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 1 700 Kč za dobu od 22. 2. 2022 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostala žalovaná až den následující po doručení předžalobní výzvy, jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalované z bezdůvodného obohacení. V části účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním pohledávky, v části smluvní pokuty a v části příslušenství, tj. kapitalizovaného úroku ve výši 1 091,69 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 198,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1 700 Kč za dobu od 19. 2. 2022 do 21. 2. 2022, jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 13. Žalovaná byla, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalované náklady řízení; žalované však