26 C 154/2022-41 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 3. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 85 428,46 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 389,55 Kč, s 13,9% úrokem z částky 82 029,46 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 85 428,46 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 10. 1. 2020 smlouvu o úvěru s číslem úvěrového účtu [bankovní účet], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaného úroku ve výši 13,9 % ročně a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný splátky řádně nehradil a banka úvěr zesplatnila ke dni 28. 8. 2021. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 82 029,46 Kč a poplatků ve výši 3 399 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Podáním doručeným soudu dne 16. 6. 2022 vzala žalobkyně žaloby zpět co do 5,4 % úroku z částky 82 029,46 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení. V této části bylo řízení zastaveno podle § 96 odst. 1, odst. 2 věta druhá o. s. ř., přičemž souhlasu žalovaného s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně ve smyslu § 96 odst. 3 o. s. ř. nebylo třeba. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru ze dne 10. 1. 2020, ceníku [právnická osoba] a ceníku pro soukromou klientelu, všeobecných obchodních podmínek, podkladů pre súdné konanie, poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 27. 7. 2021, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 28. 8. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 31. 8. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021 včetně seznamu pohledávek, dohody o úplatě ze dne 29. 10. 2021, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 11. 2021, předžalobní upomínky ze dne 12. 1. 2022 včetně podacího lístku z téhož dne, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2021 včetně podacího lístku ze dne 18. 11. 2021, žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 10. 1. 2020, posouzení úvěruschopnosti klienta a výpisů z účtu č. [bankovní účet] za dobu od 1. 9. 2019 do 31. 1. 2020. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 1. 2020 [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. [příjmení] se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně 13,9% úroku formou 48 měsíčních splátek po 2 793 Kč (poslední splátka 2 406 Kč). Úvěr měl být veden na účtu č. [bankovní účet]. Z historického výpisu úvěrového účtu (podklady pre súdne konanie) bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán dne 10. 1. 2020 v částce 100 000 Kč a že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 44 005,04 Kč. Dopisem ze dne 28. 8. 2021 oznámila banka žalovanému, že rozhodla o okamžité splatnosti celého dluhu ke dni 28. 8. 2021 a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 84 347 Kč. Tento dopis byl odeslán žalovanému dle poštovního podacího archu dne 31. 8. 2021. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 27. 10. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno postupitelem dopisem ze dne 16. 11. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku dne 18. 11. 2021 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní upomínce ze dne 12. 1. 2022, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka. 7. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaný [právnická osoba] prohlásil, že je svobodný, žije sám, je vyučen, je zaměstnán u [právnická osoba] od 1. 8. 2019 na dobu určitou do 31. 7. 2020, jeho příjem činí 22 268 Kč měsíčně. O výši svých nákladů a výdajů neuvedl nic. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za dobu od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 učinil soud i zjištění ohledně schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, úvěrující banka dle tvrzení žalobkyně vycházela v tomto ohledu z výpisů z tohoto účtu. Žalovanému na účet přicházela mzda v průměrné výši za 4 měsíce 22 405 Kč. Zůstatky ke konci kalendářních měsíců byly následující: + 6,94 Kč, + 23,34 Kč, + 1 945,19 Kč, - 3 722,33 Kč a - 5 065,41 Kč. K 31. 12 2019 došlo tak k přečerpání kontokorentního úvěru ve výši 5 000 Kč. Většinu finančních prostředků na účtu žalovaný vybral hotově z bankomatu, patrné jsou i platby menších částek kartou v obchodech. Platby nákladů na bydlení a energie z výpisů z účtu patrné nejsou. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že banka ověřila žalovaným deklarovanou výši příjmu na základě příchozích transakcí na ní vedeném účtu žalovaného, výši výdajů vypočetla na základě interního ekonomického modelu. 8. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Pokud by úvěrující banka skutečně vycházela z výpisů z běžného účtu žalovaného za dobu čtyř měsíců před uzavřením smlouvy, neměl být úvěr žalovanému poskytnut bez toho aniž, by tato zjištění byla doplněna a korigována zjištěními získanými z případných jiných zdrojů. Předně je třeba uvést, že žalovaný dosahoval příjmu z pracovního poměru na dobu určitou, která měla skončit 7 měsíců po uzavření úvěrové smlouvy, a nepokrývala tak celou předpokládanou dobu splácení úvěru. Skutečné výdaje žalovaného nebyly zkoumány vůbec, banka v tomto ohledu vycházela ze svého ekonomického modelu. Výše a struktura pravidelných výdajů žalovaného není patrná ani z předložených výpisů z běžného účtu. Soud tedy dospěl k závěru, že banka spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla, aniž by řádně zjišťovala schopnost žalovaného tento úvěr splatit. 9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 100 000 Kč, uhradil dle listiny předložené žalobkyní toliko částku 44 005,04 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 55 994,96 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 55 994,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, avšak až ode dne 7. 9. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na rozhodnutí o okamžité splatnosti obsahující i výzvu k úhradě celé dlužné částky. Toto bylo odesláno žalovanému dne 31. 8. 2021, k doručení dle § 573 o. z. došlo třetí prac