26 C 162/2022-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 5. 2022 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 4 910 Kč spolu s úrokem ve výši 55 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně to vše z částky 4 910 Kč od 27. 3. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 27. 10. 2021 uzavřeli účastníci prostřednictvím poskytovatele platebních služeb malého rozsahu na webových stránkách [webová adresa] smlouvu o zápůjčce. Pracovník provozovatele tohoto webu ověřil totožnost žalovaného, zkoumal jeho úvěruschopnost i vůli uzavřít smlouvu. Úvěruschopnost byla zjištěna dotazy na insolvenční rejstřík a centrální evidenci exekucí a dále z výpisů z běžného účtu žalovaného za tři měsíce. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku 5 000 Kč, z čehož 1 000 Kč mělo být vyplaceno jako provize poskytovateli platebních služeb malého rozsahu. Na účet tohoto poskytovatele žalobce zaslal částku 5 000 Kč, ze které bylo 4 000 Kč poukázáno na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku včetně sjednaného úroku ve 12 měsíčních splátkách po 551 Kč, tj. celkem zaplatit 6 612 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 1 702 Kč, tj. 3 splátky po 551 Kč a částku 49 Kč. Ke dni 26. 3. 2022 se tak stal celý dluh okamžitě splatným. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobce ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobce svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce [číslo] 2021 ze dne 27. 10. 2021, splátkového kalendáře půjčky [číslo] 2021, kódu pro akceptaci smlouvy o zápůjčce, detailů pohybu na účtu bez dne 22. 10. 2021, výpisu z klientské karty žalovaného, výpisů z účtu žalovaného za červenec, srpen a září 2021, výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 26. 10. 2021, předžalobní upomínky ze dne 30. 3. 2022 včetně podacího lístku ze dne 31. 3. 2022 a výplatních pásků žalovaného. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 27. 10. 2021 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Listina s obsahem smlouvy sice nenyla žalovaným podepsána, ale soud má za to, že osobou jednající s žalobcem byl žalovaný, totožnost žalovaného byla dostatečně ověřena zasláním výpisů z jeho běžného účtu. Žalovaný nenamítal, že by smlouvu o zápůjčce, kterou po určitou dobu i řádně splácel, uzavřel s jiným obsahem, pro sebe výhodnějším. Dle smlouvy měla být žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 5 000 Kč, ze které měl být odečten poplatek 1 000 Kč, částka 4 000 Kč měla být poskytnuta na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit včetně 55% úroku formou 12 měsíčních splátek 551 Kč. Z detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 27. 10. 2021 poukázána částka 5 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalobce a téhož dne byla poukázána částka 4 000 Kč na účet č. [bankovní účet] vedený dle výpisů z tohoto účtu na jméno žalovaného. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobce eviduje platby žalovaného po 551 Kč ve dnech 12. 11. 2021, 10. 12. 2021 a 10. 12. 2021 a dále platbu částky 49 Kč O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán zástupcem žalobce v předžalobní upomínce ze dne 30. 3. 2022, která byla dle podacího lístku následujícího dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Z výpisů z klientské karty bylo zjištěno, že tato obsahuje osobní a kontaktní údaje žalovaného. Z výpisů z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že za dobu od 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021 bylo zjištěno, že konečný i počáteční zůstatek byl ve všech případech nulový, v červenci 2021 došla na účet částka 1 Kč a odešla částka 1 Kč, stejně tak v září 2021, v srpnu 2021 došla částka 20 Kč a odešla částka 20 Kč, mzda žalovanému na tento účet poukazována nebyla. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že dne 26. 10. 2021 byl na tuto činěn dotaz ohledně žalovaného a žádné záznamy nebyly nalezeny. Z výplatních lístků žalovaného bylo zjištěno, že jeho čistá mzda činila 20 800 Kč. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Předně soud konstatuje, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. a nikoli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. Není totiž rozhodné, jak účastníci smlouvu označili v textu listiny, ale obsah smlouvy. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tj. vzniká poskytnutím plnění zapůjčitelem, avšak v daném případě k plnění, tj. poskytnutí peněžních prostředků došlo následně po uzavření smlouvy. Odlišné posouzení smluvního typu soudem však nemá větší vliv na výsledek sporu. Znatelně větší vliv má skutečnost, že dle soudu se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný smlouvu uzavíral zjevně jako spotřebitel. Žalobce sice nevystupoval jako podnikatel, ale při vyhledávání smluvního partnera i při samotném kontraktačním procesu využíval služeb profesionála, a to poskytovatele platebních služeb malého rozsahu provozujícího webové stránky www.jbank.cz. Tento subjekt svoji činnost provádí dlouhodobě a za provizi, a tedy za účelem dosažení zisku. Soud má však za to, že smlouva uzavřena účastníky jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobce, resp. poskytovatel platebních služeb malého rozsahu, dostál svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťoval schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobce, resp. poskytovatel platebních služeb malého rozsahu´, nijak nezjišťoval výši a strukturu pravidelných výdajů žalovaného, z předložených výpisů z účtu tyto patrné nejsou. Příjem byl zjišťován ze dvou výplatních lístků, z nich není zřejmé, zda byl předpoklad trvání pracovního poměru po celou předpokládanou dobu splácení spotřebitelského úvěru. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od žalobce částku 4 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 1 702 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. v částce 2 298 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobci částku 2 298 Kč spolu s úrokem z prodlení v procentní sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, avšak až ode dne 7. 4. 2022 do zaplacení, a to v návaznosti na předžalobní upomínku odeslanou formou doporučeného dopisu dne 31. 3. 2022, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 5. 4. 2022, následující den nastala splatnost a nejpozději od 7. 4. 2022 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 2 298 Kč. Úrok z prodlení byl přiznán v sazbě zákonných úroků z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. 9. Soud zavázal žalobce k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 400 Kč, kterou žalobce splnil. Elektronický