17 C 364/2021-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 26. 3. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 928 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že danou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2020 od původní věřitelské společnosti [právnická osoba], kdy tato společnost uzavřela dne 7. 3. 2019 ve spojení se smlouvou ze dne 19. 3. 2019 se žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě pak poskytla žalovanému úvěr ve výši celkem 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit uvedenou částku v dohodnutém termínu do 6. 4. 2019 společně s úrokem, to vše ve výši 9 725 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh žádnou částku. Dluh žalovaného činí 12 761 Kč a skládá se z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč, z nesplaceného úroku ve výši 725 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 936 Kč, z neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně se domáhá v tomto řízení úhrady pouze jistiny ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 928 Kč, dále úhrady zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 049,26 Kč, běžícího úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 29. 8. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 825 Kč. 2. Přípisem ze dne 15. 3. 2023 žalobkyně vzala svoji žalobu částečně zpět o dříve požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 825 Kč, o smluvní pokutu ve výši 3 928 Kč, tj. o částku 4 753 Kč. Nadále zůstal předmětem řízení její požadavek na úhradu částky 8 000 Kč, tj. jistiny dluhu se zákonným úrokem z prodlení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení. 3. O uvedeném procesním úkonu žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 o. s. ř. tak, že řízení v části odpovídající zpětvzetí žaloby zastavil. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření i všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [anonymizováno], [ulice a číslo]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu jeho bydliště. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalovaného. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. Fikce doručení nastala dne 13. 3. 2023. 5. K jednání, které bylo u zdejšího soudu nařízeno na den 19. 4. 2023, se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, z neúčasti u jednání se zástupce žalobkyně předem omluvil, žalovaný nikoliv, přestože byl řádně a včas předvolán, předvolání k jednání mu bylo doručeno současně se žalobou a výzvou k vyjádření s fikcí doručení dne 13. 3. 2023. 6. V daném řízení bylo prokázáno na základě smlouvy o úvěru č. 967586004 ze dne 7. 3. 2019 ve spojení se smlouvou ze dne 19. 3. 2019, že byla vyhotovena smlouva, která byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným [celé jméno žalovaného], jejím předmětem bylo poskytnutí peněžitých prostředků ve výši 8 000 Kč Smlouva byla uzavřena distančním způsobem a neobsahuje vlastnoruční podpisy žalovaného. Úvěrující se zavázala poskytnout úvěrovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru i smluvený úrok v souhrnné výši 1 725 Kč, tedy měl být zavázán uhradit žalobkyni celkem 9 725 Kč, a to jednorázově do 30 dnů od odeslání finančních prostředků úvěrovanému. Ve formuláři pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru jsou shrnuty základní parametry úvěru. 7. Žalobkyně předložila soudu předžalobní výzvu advokáta ze dne 9. 3. 2021, podle které by měl žalovaný uhradit svůj dluh do 19. 3. 2021. Podle obsahu podacího lístku ze dne 11. 3. 2021 byla na adresu žalovaného odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně. 8. V řízení bylo nakonec prokázáno na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 včetně přílohy k této smlouvě, že žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské společnosti [právnická osoba] 9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. 10. Aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku v tomto řízení vyplývá z písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské společnosti [právnická osoba] V řízení naopak nebylo prokázáno uzavření řádné smlouvy o úvěru, resp. o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu dostatečné doklady o tom, jakým způsobem její předchůdkyně zjišťovala a jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dokonce v tomto směru ani netvrdila žádné skutečnosti. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovených v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru, která je ve skutečnosti smlouvou o zápůjčce, soud vyhodnotil jako neplatnou. 11. Bylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena právní předchůdkyní žalobkyně právě se žalovaným, když z jeho účtu byla na základě distančním způsobem uzavřené dohody zaslána tzv. verifikační platba ve výši 1 Kč. 12. Podle sdělení mBank [právnická osoba] ze dne 21. 3. 2022 je majitelem účtu č. [bankovní účet] žalovaný [celé jméno žalovaného], jiná osoba neměla k uvedenému účtu dispoziční právo. 13. Podle obsahu tří potvrzení o provedení transakce ze dne 21. 3. 2021 byly na uvedený účet žalovaného z účtu společnosti [právnická osoba] téhož dne připsány postupně částky 4 000 Kč, 3 500 Kč a 500 Kč. 14. V řízení bylo naopak prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet celkem částku 8 000 Kč. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, je třeba předání částky 8 000 Kč do sféry dispozice žalovaného právně hodnotit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně uvedeného již v žalobě, že žalovaný na svůj dluh neuhradil žádnou částku. Žalovaný sám ani netvrdil, potažmo neprokázal, že by na svůj dluh z dané smlouvy uhradil jakoukoli částku. Dluh žalovaného na jistině tak činí stále 8 000 Kč. 15. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku co do částky 8 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, tj. od 20. 3. 2021 do zaplacení. 16. Pokud žalobkyně požadovala úhradu dalších částek, soud žalobu zamítl, když jde o nároky vyplývající pouze z platné smlouvy, jejíž vznik žalobkyně v daném řízení neprokázala. 17. Žalovaný byl prokazatelně požádán o vydání bezdůvodného obohacení v předžalobní výzvě ze dne 9. 3. 2021 (ačkoliv se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o upomínku k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru), která byla dne 11. 3. 2021 odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z obsahu ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 13. 3. 2021. Podle textu této upomínky měl žalovaný zaplati svůj dluh do 19. 3. 2021. Od následujícího dne 20. 3. 2021 je žalovaný v prodlení. Výše úroku 8,25 % ročně je soudu známa z jeho úřední činnosti. Nad rámec tohoto úroku byl požadavek žalobkyně zamítnut. Pokud žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení v kapitalizované výši nebo i v běžné výši za dobu předcházející uvedenému dni prodlení, soud rovněž žalobu zamítl jako nedůvodnou. 18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. tak, že zavázal žalovaného k úhradě částky 572 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Žalobkyni vznikly náklady spojené s tímto soudním řízením ve výši celkem 2 252 Kč, tato částka pak zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši celkem 900 Kč,