22 C 138/2023-41 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku 94 111,14 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru Expres půjčka [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který měl splácet v měsíčních splátkách po 2 234,53 Kč. Čerpání úvěru započalo dne [datum]. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nahlížela do databází a registrů, vycházela z informací získaných od žalovaného, tyto ověřovala. Žalovaný uhradil pouze 47 312,53 Kč Ani po předžalobní výzvě žalovaný nic neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: ze smlouvy o úvěru Expres půjčka bylo zjištěno, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyni jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] ve prospěch běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 22,20 % ročně formou měsíčních splátek po 2 234,53 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje [datum]. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal 100 000 Kč dne [datum]. Oznámením ze dne [datum] byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a byl vyzván k jeho úhradě do [datum], dle poštovního podacího archu, bylo oznámení odesláno jako doporučená zásilka na adresu žalovaného dne [datum] O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán v předžalobní upomínce ze dne [datum], která byla dle poštovního podacího archu odeslána jako doporučená zásilka žalovanému dne [datum]. Z potvrzení o výši příjmu ze dne [datum] bylo zjištěno, že zaměstnavatel žalovaného, Česká pošta, s.p. potvrdil, že žalovaný má průměrný čistý příjem 21 822 Kč, na příjem má exekuční srážky 3 000 Kč a zůstává mu nezabavitelná částka. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je rozvedený, žije v nájmu, má dvě vyživovací povinnosti, je zaměstnán u Česká pošta, s.p. jeho příjem činí 21 822 Kč, srážky ze mzdy má ve výši 3 000 Kč měsíčně. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 47 312,60 Kč. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. 13. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy žalovaného, ty ověřila potvrzením zaměstnavatele. Výdaje žalovaného však žalobkyně blíže neověřovala. Přitom z údajů, které žalovaný uvedl, tedy že má exekuční srážky, dle potvrzení zaměstnavatele mu zůstává pouze nezabavitelná částka, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, avšak bez uvedení nákladů spojených s bydlením, měla mít žalobkyně přinejmenším pochybnost o tom, že bude žalovaný schopen úvěr splácet. Výdaje žalovaného tedy měla zjišťovat podrobněji a také je ověřit. Z údajů, které žalobkyně měla k dispozici totiž nevyplývá, že by byl žalovaný schopen splácet úvěr a žalobkyně nedostála své povinnosti, když na základě takových informací dospěla k jinému závěru. 14. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu správné, žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že ned