22 C 454/2022-56 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 19 848,05 Kč s odůvodněním, že dne [datum] s žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobkyně žalované převodem na účet č. [bankovní účet] poskytla 15 000 Kč, žalovaná se částku zavázala splatit do [datum] spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 133,05 Kč. Jelikož žalovaná byla v prodlení, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum], celkem 2 715 Kč. Žalobkyně tak požaduje jistinu úvěru 15 000 Kč, úrok a poplatek 2 133,05 Kč, smluvní pokutu 2 715 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru od [datum] do zaplacení. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, které uvedla žalovaná v žádosti o úvěr, tedy že její měsíční příjem je 44 807 Kč a její výdaje jsou 12 000 Kč měsíčně. Tyto údaje žalobkyně ověřila výplatními páskami za období 8 – 10 a výpisem z databáze EUCB, [příjmení], ISIR a [příjmení] list, kde žalovaná neměla žádné negativní záznamy. Žalovaná na dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: 5. Žalovaná uzavřela s žalobkyní Smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které jí žalobkyně zaslala na účet č. [bankovní účet] částku 15 000 Kč, kterou se zavázala splatit spolu s poplatkem 2 133,05 Kč nejpozději do [datum] (zjištěno ze smlouvy úvěru [číslo] z oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne [datum]). Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr tak, že ověřila její příjem z výplatních pásek, dle kterých měla za srpen 2021 příjem 46 494 Kč, za září 2021 příjem 45 040 Kč a za říjen 2021 příjem 44 105 Kč (zjištěno z výplatních pásek 8 – 10/ 2021). Dle registru platebních informací měla žalovaná dva ukončené spotřebitelské úvěry (zjištěno z výpisu registru platebních informací ze dne [datum]). Dle EUCB žalovaná neměla žalovaná nesplacené půjčky (zjištěno z výpisu EUCB CZ). Z těchto údajů žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná na svůj závazek ničeho neuhradila. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. 14. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když ověřila pouze příjmy žalované za období srpen – říjen 2021, tedy nikoli v období bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o úvěr a zejména nezkoumala a neověřovala výdaje žalované, když se spolehla na údaje uvedené žalovanou a v databázích pouze ověřila, že žalovaná nemá v současné době další úvěry, které by splácela. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového st