108 C 148/2024-40 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 17 009,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 11. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatky v celkové výši 10 477 Kč. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas. Zaplatila pouze částku 2 000 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 17 009,24 Kč, kapitalizovaného sjednaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dále jdoucího sjednaného úroku i zákonného úroku z prodlení od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 11. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 10 477 Kč ve sjednaných týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 10 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Tyto skutečnosti má soud ze smlouvy o úvěru za prokázané. Dne 11. 11. 2021 je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr s čistou mzdou ve výši 15 691 Kč a tzv. dalšími čistými příjmy domácnosti ve výši 10 500 Kč a odhadovanými výdaji ve výši 5 000 Kč. Žije v nájemním bydlení a má jednu vyživovací povinnost. Předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky za září a říjen 2021. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 , právnická osoba, postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 29. 9. 2023. Tímto oznámením byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni, a to do deseti dnů od doručení dopisu, který jí byl odeslán doporučenou poštou dne 27. 10. 2023. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení a podacího lístku.3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru), tj. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V žalobě popsaný a v řízení prokázaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Soudu byla předložena karta zákazníka, z níž plyne, že si věřitel ověřil výši příjmu žalované z pracovního poměru. To byl také jediný údaj, který věřitel před uzavřením smlouvy ověřoval. Není zřejmé, z čeho mají plynout tzv. další čisté příjmy domácnosti a výše výdajů dospělé osoby žijící v nájemním bytě a mající jednu vyživovací povinnost, vyčíslená částkou 5 000 Kč měsíčně je naprosto nereálná a nepravděpodobná. Přestože žalobkyně byla poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o potřebě dalšího dokazování o této rozhodné skutečnosti, další důkazy nenavrhla. V důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby na zaplacení závazku částku 2 000 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno co do částky 8 000 Kč, s jejímž zaplacením je žalovaná v prodlení ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku v návaznosti na oznámení o postoupení pohledávek, jímž byla také vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu, který jí byl odeslán doporučenou poštou, tj. od 10. 11. 2023. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu byla dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť zbývající část uplatněných nároků žalobkyně plyne z absolutně neplatného právního jednání.4. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.