116 C 132/2024-46 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 10 951 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 657,21 Kč od , datum, do zaplacení spolu s úrokem ve výši 28,95 % ročně z částky 5 657,21 Kč od , datum, do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši v částce 956,46 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 388,40 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, . Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Žalované byla zapůjčena částka ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, kterou se zavázala uhradit spolu s částkou 8 251 Kč představující řádný úrok ve výši 3 570 Kč s úrokovou sazbou 28,95 % ročně, s částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a s částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 621 Kč. Splátky byly stanoveny ve výši 294 Kč s počtem 52 týdnů, přičemž poslední splátka byla dne , datum, . Žalovaná porušila podmínky smlouvy splácet úvěr řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena , datum, . Ke dni , datum, činila dlužná jistina 5 657,21 Kč a dlužný poplatek 5 293,79 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila 4 300 Kč, dále již ničeho neuhradila. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní výzva, dlužná částka doposud uhrazena nebyla.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému soudem se nedostavila, soud jednal v její nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , jejíž součástí jsou smluvní podmínky. Žalované byly v den uzavření smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 691 Kč. Poskytnutý úvěr měl být splacen v 52 týdenních splátkách po 294 Kč s tím, že úroková sazba činila 28,95 % ročně (viz smlouva o úvěru včetně smluvních podmínek). Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná uhradila částku 4 300 Kč (viz tabulka umoření). Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , postoupení bylo žalované oznámeno (smlouva o postoupení, oznámení o postoupení ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ). Před uzavřením smlouvy žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, ve které uvedla, že bydlí jako nájemník, žije s partnerem, má dvě vyživovací povinnosti, má základní vzdělání, je na mateřské dovolené, její příjem činí 10 000 Kč, odhadové výdaje činí , právnická osoba, Kč, interní splátky 1 038 Kč, další příjem 18 000 Kč, mezi ověřenými dokumenty není uvedena žádná listina (viz zákaznická karta ze dne , datum, ).5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalované částku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 52 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalované. U jednání dne , datum, byl právní zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzván k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala. Současně byl poučen o důsledcích nesplnění této výzvy. Právní zástupce žalobkyně další důkazní návrhy nenavrhl. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. V důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalované částku 7 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby 4 300 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 2 700 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byly pohledávky za žalovanou postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o. z., a to ode dne , datum, , a to v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní výzvě. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.