117 C 392/2024-59 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 31 650 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 24. 8. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o kontokorentu č. 013732592R, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr k jeho osobnímu účtu do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 18,9 % ročně, žalobkyně však požaduje pouze úrok ve výši 15 % ročně. Žalovaný byl povinen zajistit na svém účtu dostatek finančních prostředků pro úhradu sjednaných splátek, úroku a poplatků. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně zabývala schopností žalovaného poskytnutý úvěr splácet a došla k závěru, že nejsou dány žádné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Výši příjmů a výdajů žalovaného žalobkyně ověřila z finančních toků na jeho osobním účtu, příjem žalovaného byl dále doložen jeho čestným prohlášením. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z výdajů deklarovaných žalovaným v žádosti o úvěr nebo z výpisů z účtu, tyto porovnávala se statistickým modelem publikovaným státem. Získaní informace od žalovaného dále žalobkyně prověřila nahlédnutím do veřejných rejstříků a bankovních a nebankovních databází. Žalovaný v žádosti deklaroval příjem ve výši 32 000 Kč, výdaje vstupovaly do platební kapacity ve výši 15 397 Kč. Platební kapacita žalovaného tedy činila 16 603 Kč a byla pro úhradu splátky ve výši 1 500 Kč dostatečná. Žalovaný z kontokorentního úvěru vyčerpal celkem 751 563,63 Kč, splátkami uhradil celkem 730 968,75 Kč. Jelikož žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, žalobkyně využila svého práva a veškeré pohledávky z úvěru prohlásila za okamžitě splatné ke dni 29. 9. 2023. Ke dni podání žaloby, tj. ke dni 18. 8. 2024, činila pohledávka žalobkyně 40 584,62 Kč a skládala se z dlužné jistiny úvěru ve výši 30 0000 Kč, poplatků za tři odeslané výzvy k plnění smluvních povinností po 500 Kč a jednu výzvu k plnění podmínek kontokorentu po 150 Kč, tj. v celkové výši 1 650 Kč, dále se žalobkyně po žalovaném domáhá úhrady úroku kapitalizovaného za dobu od 29. 9. 2023 do 18. 8. 2024 ve výši 6 448,79 Kč a dále ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru, tj. z částky 30 000 Kč za dobu od 19. 8. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 29. 9. 2023 do 18. 8. 2024 ve výši 2 485,83 Kč a dále ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru a dlužných poplatků, tj. z částky 31 650 Kč za dobu od 19. 8. 2024 do zaplacení. Na předžalobní výzvu k úhradě ze dne 5. 8. 2024 žalovaný nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 4. 12. 2024 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Z provedeného dokazovaní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:mezi žalobkyní a žalovanou byla na základě žádosti žalovaného 20. 8. 2021 uzavřena smlouva o kontokorentu č. 013732592R, na základě které žalobkyně zřídila a vedla kontokorentní úvěr do výše úvěrového limitu 30 000 Kč navázaný na účet žalované vedený u žalobkyně pod č. , č. účtu, (prokázáno smlouvou o ČVSOB aktivním kontu č. , hodnota, ze dne 6. 2. 2014, žádostí o kontokorentní úvěr ze dne 19. 8. 2021, předsmluvními informacemi ke kontokorentu a smlouvou o kontokorentu č. 013732592R ze dne 20. 8. 2021). Před uzavřením smlouvy žalobkyně lustrovala žalovaného, kdy bylo zjištěno, že žalovaný neměl další spotřebitelské úvěry, dvě žádosti však byl bankou zamítnuty, rizikovost byla hodnocena jako velmi nízká, průměrný příjem žalovaného za období července až září 2021 činil 32 011 Kč a byl ověřen z potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne 13. 10. 2021. V žádosti o kontokorent žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou, jeho průměrný příjem činí 32 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje má ve výši 9 000 Kč, další splátky má ve výši 2 000 Kč. Při výpočtu platební kapacity žalovaného vycházela žalobkyně z nákladů žalovaného ve výši 15 397 Kč (prokázáno žádostí o kontokorentní úvěr ze dne 19. 8. 2021, informacemi z Credit Buereau, protokolem o procesu schválení žádosti). Žalovaný z kontokorentního úvěru vyčerpal celkem 751 563,63 Kč, uhradil celkem 730 968,75 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu a výpisem z běžného účtu žalovaného). Výzvou ze dne 7. 7. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 2 946,03 Kč s upozorněním, že nebude-li dluh uhrazen do 6. 8. 2023 přikročí žalobkyně k zesplatnění. Výzva byla žalovanému odeslána dne 7. 7. 2023 (prokázáno Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 7. 7. 2023 a přiložené dodejky). Přípisem ze dne 1. 10. 2023 prohlásila žalobkyně ke dni 29. 9. 2023 všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 34 818,20 Kč. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 2. 10. 2023 (prokázáno Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 1. 10. 2023 a přiloženou dodejkou). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván prostřednictvím zástupce žalobkyně dne 5. 8. 2024 (prokázáno Kvalifikovanou výzvou dlužníkovi k plnění před podáním žaloby se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 5. 8. 2024 a poštovním podacím archem ze dne 5. 8. 2024). Z dalších předložených listin neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění.4. Žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázáno že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému žalobkyní dne 24. 8. 2021 poskytnut kontokorentní úvěr k jeho běžnému bankovnímu účtu s úvěrovým limitem ve výši 30 000 Kč. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet posuzovala, nikoli však s odbornou péčí. Na základě žalobkyní doložených dokladů je zřejmé, že žalovaný byl zaměstnán s průměrným příjmem ve výši 32 011 Kč, v době žádosti o úvěr měl být svobodný, bezdětný, žil v nájmu. Náklady na bydlení žalovaného nebyly nijak specifikovány, v žádosti o úvěr žalovaný deklaroval své výdaje ve výši 9 000 Kč a splátky dalších závazků ve výši 2 000 Kč. Dle žalobkyně bylo při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházeno z výdajů ve výši 15 397 Kč, není však zřejmé, na základě jakých informací byla tato částka stanovena. Konkrétní výdaje žalovaného nebyly nijak specifikovány ani ověřeny. Neobstojí ani tvrzení žalobkyně, že na úvěruschopnost žalovaného lze usuzovat ze skutečnosti, že žalovaný poskytnutý úvěr po nějakou dobu řádně splácel, a to zejména s ohledem, že kontokorentní úvěr byl navázán na běžný účet žalovaného a k jeho úhradě tedy docházelo automaticky. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně a dostatečně s odbornou péčí zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 751 563,63 Kč, pak je dle ust.