19 C 197/2024-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 1. 3. 2024 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 59 242,41 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 30. 11. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c., (dříve , Anonymizováno, .,) jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 14. 7. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 59 242,41 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 29. 11. 2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu 4299416. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 22. 12. 2023. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 59 242,41 Kč nejpozději splatných dne 29. 11. 2023. Pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť účastníci se výslovně práva účasti na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.).3. Na základě provedeného dokazování, a to z úvěrové smlouvy ze dne 14. 7. 2023, listiny označené – platební informace, přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, dodatku č. 2 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2021, seznamů postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 12. 2023, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 12. 2023 a poštovního podacího lístku ze dne 22. 12. 2023 bylo zjištěno, že mezi účastníky (právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla dne 14. 7. 2023 uzavřena prostředky elektronické komunikace smlouva o revolvingovém úvěru s maximálním úvěrovým rámcem 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkem částku 71 838,95 Kč, a to v měsíčních splátkách tvořících 13% z nesplaceného úvěru nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto splátek je vyšší. Roční úroková sazba činila 146,949%. Dne 14. 7. 2023 byla na účet vedený pro žalovaného jako majitele a disponenta připsána částka 40 000 Kč, jak vyplývá ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 29. 7. 2024. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný dne 23. 10. 2023 uhradil na úvěr 2 000 Kč; dnem 27. 11. 2023 byl dle přehledu úvěr zesplatněn na částku 38 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 22. 12. 2023 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 73 036,41 Kč; současně mu bylo oznámeno postoupení pohledávky.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky (právní předchůdcem žalobkyně a žalovaným) byla dne 14. 7. 2023 sjednána smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky do maximálního úvěrového rámce 40 000 Kč. Žalovaný tuto částku vyčerpal, a to dne 14. 7. 2023 převodem na svůj bankovní účet, uhradil dosud pouze 2 000 Kč (tato tvrzení v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec dosud nevrácené částky ve výši 38 000 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.5. Žalobkyně byla ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným na ni platně přešla v důsledku postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o.z.).6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.