117 C 278/2025-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 19 375,88 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 8. 9. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost Raiffeisenbank a.s. s žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému původním věřitelem poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem sjednaným ve výši 12,9 % ročně a dalšími poplatky dle této smlouvy a obchodních podmínek formou 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 804 Kč splatných vždy k 8. dni v měsíci. Před uzavřením smlouvy původní věřitel řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, apod. Po individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl a úvěr schválil. Původní věřitel svůj závazek splnil a sjednaný úvěr žalovanému poskytl. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas. Následně původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2025 postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 19 375,88 Kč, dále žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 30. 6. 2024 do 10. 9. 2024 ve výši 67,71 Kč a dále v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 19 375,88 Kč za dobu od 15. 1. 2025 do zaplacení, úroku kapitalizovaného za dobu od 24. 6. 2024 do 10. 10. 2024 ve výši 983,32 Kč a dále ve výši 12,9 % ročně z částky 19 375,88 Kč za dobu od 15. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.2. Podáním doručeným soudu dne 27. 8. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 3 250 Kč, kterou žalovaný uhradil žalobkyni dne 11. 6. 2025. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby učiněnému před zahájením jednání ve věci soud řízení v souladu s ust. § 96 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, svou neúčast u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně i v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: společnost Raiffeisenbank a.s. a žalovaný prostřednictvím internetového bankovnictví uzavřeli dne 8. 9. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 12,9 % ročně ve 48 anuitních měsíčních splátkách po 804 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 38 550,64 Kč (prokázáno Návrhem na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. , hodnota, ze dne 25. 2. 2020, Akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 8. 9. 2022, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 8. 9. 2022 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Před uzavřením smlouvy se původní věřitel zabýval schopností žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Vycházel přitom z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o uzavření smlouvy, kde žalovaný uvedl své výdaje ve výši 31 433 Kč, z toho splátky stávajících půjček ve výši 3 433 Kč, výdaje na bydlení ve výši 10 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 8 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč. Deklarovaný příjem ve výši 40 000 Kč byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. S přihlédnutím ke statistickým podkladům a údajům z rejstříků a úvěrových registrů, původní věřitele započítal příjem pouze ve výši 36 000 Kč a deklarované výdaje navýšil na částku 33 104 Kč, z toho splátky stávajících půjček ve výši 5 104 Kč, výdaje na bydlení včetně hypotéky či stavebního úvěru ve výši 10 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 8 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč. Žalovaný byl shledán úvěruschopným (prokázáno Návrhem na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. , hodnota, ze dne 25. 2. 2020 a protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne 8. 9. 2022). Úvěr ve výši 30 000 Kč byl žalovanému původním věřitelem poskytnut dne 8. 9. 2022 (prokázáno částečným výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, ). Žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku v celkové výši 17 192,19 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, a měsíčními výpisy z úvěru). Dne 14. 10. 2024 původní věřitel oznámil žalovanému, že úvěr byl prohlášen za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k okamžité úhradě částky 20 426,91 Kč. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 14. 10. 2024 (prokázáno Prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 14. 10. 2024 a podacím archem ze dne 14. 10. 2024). Následně byla pohledávka za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno dne 21. 2. 2025 (prokázáno Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 15. 2. 2024, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2025, oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2025 a ze dne 24. 2. 2025 a podacím archem ze dne 21. 2. 2025). Dne 11. 3. 2025 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 26 876,42 Kč, výzva byla zaslána žalovanému dne 18. 3. 2025 (prokázáno předžalobními výzvami k úhradě ze dne 11. 3. 2025 a podacím archem ze dne 18. 3. 2025). Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil.5. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 8. 9. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 o. z., na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal spolu se sjednaným úrokem a poplatky splatit žalobkyni ve sjednaných 48 měsíčních anuitních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, pouze deklarovala, že původní věřitel posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet podle průměrného příjmu deklarovaného žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, s přihlédnutím ke statistickým podkladům a údajům z rejstříků a úvěrových registrů. Původní věřitel započítal příjem žalovaného pouze ve výši 36 000 Kč a výdaje deklarované žalovaného navýšil na částku 33 104 Kč, z toho splátky stávajících půjček ve výši 5 104 Kč, výdaje na bydlení včetně hypotéky či stavebního úvěru ve výši 10 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 8 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč, aniž by byly ověřeny skutečné příjmy a výdaje žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednán