111 C 79/2026-28 – Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

ECLI: ECLI:CZ:OSKI:2026:111.C.79.2026.28
Datum: 2026-05-28
Předmět: 25 413,13 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 114a z. č. 99/1963 Sb., § 118a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 142a z. č. 99/1963 Sb., § 17 z. č. 300/2008 Sb., § 5 z. č. 418/2011 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb
náklady řízenílhůtyodročenídokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůelektronický podpis
O co šlo: 25 413,13 Kč s příslušenstvím (§ 101 z. č. 99/1963 Sb., § 114a z. č. 99/1963 Sb., § 118a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 142a z. č. 99/1963 Sb., § 17 z. č. 300/2008 Sb., § 5 z. )
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplatit částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla úvěr až do výše , částka, , žalovaný načerpal celkem částku , částka, , úvěr měl být vrácen v měsíčních splátkách nejpozději do , datum, žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu. Kolik a kdy žalovaný na svůj dluh celkem zaplatil, žalobkyně netvrdila, uvedeno bylo jen, že na jistinu dluhu byla započtena částka , částka, zaplacená žalovaným dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k prvnímu jednání se nedostavil, ačkoliv byl včas a řádně předvolán, žaloba a předvolání mu bylo doručeno dne , datum, do vlastních rukou v souladu s § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., z účasti u jednání se omluvil a výslovně nežádal odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z listiny o smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně (dále také jako „věřitel“) s žalovaným jako dlužníkem a nepodnikající fyzickou osobou prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , dle této se věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr až do výše , částka, , účel úvěru sjednán nebyl, žalovaný se zavázal částku vrátit ke dni , datum, v pravidelných měsíčních splátkách počínaje dnem , datum, , poplatek za poskytnutí byl sjednán, úrok také. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce věřitele v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalovaného listina neměla žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou, bylo zde uvedeno jen oznámení, že si dne , datum, smlouvu přečetl a s jejím obsahem souhlasí a elektronicky podepisuje. Z listiny obsahující autorizaci ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost žalovaného byla při podpisu ověřena prostřednictvím služby BankID a žalobkyně soudu doložila i BankID výpis obsahující údaje o žalovaném. Z obchodních podmínek věřitele předložených soudu ve verzi platné ke dni uzavření smlouvy soud zjistil, že všechna jednání se činí v klientské zóně na internetových stránkách věřitele a smlouva nabývá účinnosti okamžikem uzavření. Z výpisu bankovních transakcí soud zjistil, že na účet žalovaného byla zaznamenána příchozí platba od žalobkyně dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, , vždy s VS čísla úvěrové smlouvy. Z interního záznamu žalobkyně o ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že ověřený čistý měsíční příjem žalovaného měl činit částku , částka, , kdy však sám žalovaný měl uvést příjem ve výši , částka, , minimální výdaje žalovaného měly činit částku , částka, (na bydlení , částka, , na půjčky , částka, ) s rezervou , částka, , disponibilní zůstatek činil částku , částka, , žalovaný měl žít s jednou další osobou. Příjem žalovaného byl ověřen výpisem z jeho bankovního účtu. Z upomínky ze dne , datum, a předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě vzniklého dluhu již v době 93 dnů po splatnosti ujednané splátky a následně prostřednictvím advokáta již na dluh ve výši , částka, a nákladů právního zastoupení v částce , částka, do tří dnů. Z potvrzení o odeslání bylo zjištěno, že upomínky byly odeslány žalovanému na emailovou adresu a dne , datum, na adresu trvalého pobytu.4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Společnost žalobkyně s žalovaným jako dlužníkem uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, žalovaný smlouvu podepsal zaručeným elektronickým podpisem v podobě BankID SIGN dne , datum, , úvěrový limit byl ujednán do výše , částka, a byl čerpán v částce , částka, , splacen měl být počínaje dnem , datum, nejpozději do , datum, . Žalovaný jako dlužník se zavázal vyčerpanou částku vrátit v ujednaných splátkách, kolik celkově a kdy na dluh zaplatil nebylo žalobkyní tvrzeno, vyjma uvedení, že na jistinu splatil celkem , částka, , což provedení plateb potvrzovalo, nikoliv však jejich celkovou výši. Při uzavření smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem, žalobkyně ve svých výpočtech kalkulovala s částkou zůstavší žalovanému k dispozici ve výši , částka, , přičemž žalovaný měl jediný příjem, jehož ověřená výše činila , částka, , jiné příjmy domácnosti ani výdaje na bydlení nebyly nijak ověřeny. Předžalobní výzva vyhotovená advokátem žalobkyně dne , datum, byla odeslána dne , datum, poštou na adresu trvalého pobytu žalovaného, a to k úhradě dlužné částky ve lhůtě „do tří dnů“. Jakákoliv platba ze strany žalovaného nebyla v řízení zjištěna.5. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy byla zjištěna existence tvrzené úvěrové smlouvy. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, platné od 17. 9. 2014, účinné od 1. 7. 2016 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané věci byla soudu předložena smlouva podepsaná zaručeným elektronickým podpisem ve formě BankID. Bankovní identita garantuje totožnost podepisujícího (identita ověřená bankou) a dobu podpisu (časové razítko), přičemž technologie zaručuje, že dokument nebyl po podpisu změněn (viz www.bankid.cz).6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla tedy dle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Smlouva byla však dle § 588 o. z. posouzena jako absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu apliko

Citovaná ustanovení

§ 2 (257/2016 Sb.)§ 17 (300/2008 Sb.)§ 5 (418/2011 Sb.)§ 2395 (89/2012 Sb.)§ 101 (99/1963 Sb.)§ 114a (99/1963 Sb.)§ 118a (99/1963 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)§ 142a (99/1963 Sb.)