Okresní soud v Karviné 19 C 392/2025-37 – Bezdůvodné obohacení

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 24. 9. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 18 082,26 Kč (sestávající z částek 17 609,81 Kč a 472,45 Kč) s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 8 159,18 Kč od 3. 5. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 30. 12. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25208964 na adrese www.flexifin.cz., na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 19 700 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 29. 1. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 22. 6. 2026. Žalobkyně před sjednáním smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to 30. 12. 2024 ve výši 5 000 Kč, 7. 1. 2025 ve výši 2 000 Kč a 9. 1. 2025 ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 2. 5. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak dostal prokazatelně do prodlení s úhradou celého úvěru dne 3. 5. 2025. Žalovaný má ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 17 609,81 Kč, z toho na jistině 7 999,98 Kč, na poplatku za vyplacení tranší úvěru 159,20 Kč, smluvní úrok 9 450,63 Kč. Žalobkyně byla dále oprávněna v případě prodlení žalované požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky; žalobkyně požadovala smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení od 30. 1. 2025 do 30. 4. 2025 ve výši 472,45 Kč. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Předžalobní výzva byla odeslána 8. 9. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu se účastníci nedostavili, právní zástupkyně žalobkyně předem svou neúčast omluvila. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Na základě provedeného dokazování, a to z informace pro spotřebitele, autorizace ověření totožnosti z 30. 12. 2024, z výpisu o posouzení úvěryschopnosti, smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25208964 ze dne 30. 12. 2024, přehledu bankovních transakcí, výzvy ze dne 2. 5. 2025, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 8. 2025 a potvrzení o podání zásilky ze dne 2. 9. 2025 bylo zjištěno, že dne 30. 12. 2024 byla uzavřena mezi účastníky elektronicky smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru na částku do výše 19 700 Kč s jejím postupným čerpáním; smlouva byla uzavřena na dobu do 22. 6. 2026. Na úvěr byla žalovanému vyplacena ve dnech 30. 12. 2024, 7. 1. a 9. 1. 2025 částka celkem 8 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Emailovou upomínkou ze dne 2. 5. 2025 byl žalovaný upomínán o úhradu částky 18 572,26 Kč; předžalobní výzvou ze dne 29. 8. 2025 byl žalovaný dopisem právní zástupkyně žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 18 612,72 Kč a nákladů právního zastoupení do tří dnů; dne 2. 9. 2025 byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 26. 1. 2026 bylo zjištěno, že ve dnech 30. 12. 2024, 7. 1. a 9. 1. 2025 byla připsána částka celkem 8 000 Kč na účet vedený pro žalovaného jako majitele a disponenta, plátcem byla společnost , právnická osoba, .4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko co do jistiny. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 30. 12. 2024 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky do výše 19 700 Kč; žalovaný čerpal celkem 8 000 Kč, a to převodem na svůj bankovní účet, neuhradil dosud částku ve výši 7 999,98 Kč na jistině (tato tvrzení v řízení žalovaný nijak nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vyjma žalobkyní vyhotoveného výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu) svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu nad rámec poskytnuté částky ve výši 7 999,98 Kč zamítl.5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla úspěšnou jen v části předmětu řízení a převážně úspěšnému žalovanému v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly.