Okresní soud v Karviné 21 C 150/2026-41 – Smlouva o zápůjčce

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení celkem 42 986 Kč představujících součet nároků ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, Pohledávky byly žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025.2. Ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. 690498192 uzavřené dne 26. 8. 2023 žalobkyně tvrdila, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkem 24 756 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 2 063 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena do 31. 8. 2024. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně uhradila celkem 4 164 Kč. Z tohoto smluvního vztahu žalobkyně uplatnila částku 27 110 Kč, tvořenou dlužnou jistinou 12 396,91 Kč, dlužným poplatkem 7 713,09 Kč a smluvní pokutou 7 000 Kč.3. Ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. 779164424 uzavřené dne 12. 5. 2023 žalobkyně tvrdila, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkem 18 660 Kč ve 12měsíčních splátkách po 1 555 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena do 17. 5. 2024. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně uhradila celkem 7 776 Kč. Z tohoto smluvního vztahu žalobkyně uplatnila částku 15 876 Kč, tvořenou dlužnou jistinou 6 677,98 Kč, dlužným poplatkem 4 198,02 Kč a smluvní pokutou 5 000 Kč.4. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením obou úvěrových smluv právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalované. U smlouvy z 12. 5. 2023 měly být ověřeny údaje z pracovní smlouvy z 11/2022, výplatních pásek za 03/2023 a 04/2023 a z insolvenčního rejstříku. U smlouvy z 26. 8. 2023 měly být ověřeny výplatní pásky za 06/2023 a 07/2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uvedla měsíční příjem 15 155 Kč, resp. 15 357 Kč, byla zaměstnána jako provozní pracovník společnosti , právnická osoba, , neměla vyživovací povinnost, neměla úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a bydlela v nájmu. U pozdější zákaznické karty měl být uveden i další čistý příjem domácnosti ve výši 17 460 Kč.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 779164424 ze dne 12. 5. 2023 soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 86 %, částka úroků za dobu řádného trvání smlouvy 5 243 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč a splácení v 12měsíčních splátkách po 1 555 Kč; celková částka k zaplacení činila 16 743 Kč.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 690498192 ze dne 26. 8. 2023 soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 14 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 86 %, částka úroků za dobu řádného trvání smlouvy 7 340 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč a splácení ve 12měsíčních splátkách po 2 063 Kč, celková částka k zaplacení činila 22 840 Kč.8. Z dokladů o čerpání a smluv o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalované byly vyplaceny peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč podle smlouvy č. 779164424 a ve výši 14 000 Kč podle smlouvy č. 690498192, a to převodem na účet č. , č. účtu, .9. Ze zákaznické karty ze dne 26. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaná uvedla zaměstnání na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, na pozici provozní pracovník, měsíční příjem 15 357 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 17 460 Kč, bydlení v nájmu, absenci vyživovací povinnosti, absenci úvěru z kreditní karty a absenci jiné zápůjčky. V části ověřených dokumentů byly uvedeny výplatní pásky za měsíce 06/2023 a 07/2023.10. Ze zákaznické karty ze dne 12. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaná uvedla zaměstnání na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, na pozici provozní pracovník, měsíční příjem 15 155 Kč, bydlení v nájmu, absenci vyživovací povinnosti, absenci úvěru z kreditní karty a absenci jiné zápůjčky. V části ověřených dokumentů byla uvedena pracovní smlouva z 11/2022 a výplatní pásky za měsíce 03/2023 a 04/2023. Současně bylo ověřováno, zda není vedeno insolvenční řízení.11. Z výplatních pásek za období 03/2023, 04/2023, 06/2023 a 07/2023 soud zjistil, že čistý příjem žalované činil za měsíc 03/2023 částku 15 660 Kč, za měsíc 04/2023 částku 15 371 Kč, za měsíc 06/2023 částku 15 773 Kč a za měsíc 07/2023 částku 15 661 Kč.12. Z přehledů plateb (tabulek umoření) soud zjistil, že žalovaná uhradila na smlouvu č. 779164424 celkem 7 776 Kč a na smlouvu č. 690498192 celkem 4 164 Kč.13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a souvisejících příloh soud zjistil, že pohledávky ze smluv č. 779164424 a č. 690498192 byly postoupeny ze společnosti , právnická osoba, žalobkyni s účinností k 21. 10. 2025, což žalované oznámila v dopise ze dne 21. 10. 2025 (Oznámení o postoupení pohledávek).14. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 1. 2026 a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smluv č. 779164424 a č. 690498192.15. Na základě provedeného dokazování učnil soud následující skutkový závěr ve věci samé: Dne 12. 5. 2023 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 779164424, na jejímž základě jí byla poskytnuta částka 10 000 Kč, a dne 26. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 690498192, na jejímž základě jí byla poskytnuta částka 14 000 Kč. Na první úvěr uhradila celkem 7 776 Kč a na druhý úvěr celkem 4 164 Kč. Před uzavřením smluv žalovaná doložila údaje o svém zaměstnání u společnosti , právnická osoba, a o výši příjmů výplatními páskami za měsíce 03/2023, 04/2023, 06/2023 a 07/2023, z nichž vyplýval čistý měsíční příjem přibližně 15 000 Kč. V zákaznických kartách uvedla, že bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost, úvěr z kreditní karty ani jinou zápůjčku; u zákaznické karty ze dne 26. 8. 2023 byl zaznamenán rovněž další čistý příjem domácnosti ve výši 17 460 Kč. Pohledávky z obou smluv byly následně smlouvou ze dne 21. 10. 2025 postoupeny žalobkyni , Jméno žalobkyně, .16. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.17. Současně se jednalo o smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).18. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.19. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).20. Z provedených důkazů plyne pouze to, že věřitel disponoval údaji o zaměstnání žalované, její výši příjmů doložené několika výplatními páskami, informací o bydlení v nájmu, absenci vyživovací povinnosti a údajem o tom, že nemá kreditní kartu ani jinou zápůjčku.21. Z předložených listin však nevyplývá, že by byly zjišťovány a vyhodnocovány konkrétní pravidelné výdaje žalované, výše nájemného a dalších nákladů na bydlení, náklady na živobytí, případné další závazky mimo žalovanou uváděné údaje, ani celková finanční bilance domácnosti. Není doložen ani konkrétní výpočet disponibilního příjmu či postup, na jehož základě byla schopnost splácet měsíční splátky 1 555 Kč a 2 063 Kč vyhodnocena. Z listin rovněž nevyplývá využití úvěrových registrů nebo jiných externích databází, s výjimkou ověření insolvenčního rejstříku u smlouvy z 12. 5. 2023. Provedené důkazy tak zachycují převážně evidenci příjmů a převzetí údajů od žalované, nikoli komplexní posouzení její celkové finanční situace. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně.22. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.23. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.24. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.25. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila a netvrdila žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 12 060 Kč (vyplaceno celkem 24 000 Kč a vráceno 11 940 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.26. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.27. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.28. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.29. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaná nemohla být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaná v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.30. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).