Okresní soud v Karviné 21 C 152/2026-33 – Neplatnost smlouvy

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 951,14 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 428,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 027,25 Kč, smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že dne 25. 8. 2023 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 690497681, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč, vyplacené v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve 52 týdenních splátkách po 486 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh uhradil pouze 500 Kč, poslední platba byla provedena dne 31. 8. 2023, a ke dni 5. 2. 2024 evidoval původní věřitel neuhrazenou jistinu 13 500 Kč a neuhrazené smluvní plnění označené jako poplatek ve výši 10 451,14 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy poskytovatel zjišťoval rodinné, majetkové a pracovní poměry žalovaného, údaje zaznamenal do zákaznické karty ze dne 25. 8. 2023 a ověřoval je podle předložených dokladů. Dále uvedla, že ze zákaznické karty vyplývá ověření majetkové situace z faktur za období 05/2023, 06/2023 a 07/2023 a nahlédnutí do insolvenčního rejstříku. Podle údajů zaznamenaných v zákaznické kartě žalovaný uvedl, že podniká v oboru oprav, jeho měsíční příjem činí 33 850 Kč, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Na základě těchto údajů poskytovatel dospěl k závěru, že žalovaný je schopen zápůjčku splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedl.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 690497681 ze dne 25. 8. 2023 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , která poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 86 %, částka úroku za dobu trvání smlouvy 6 960 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč a částka za službu komfortního a flexibilního splácení 2 797 Kč. Dlužná částka 25 257 Kč měla být uhrazena v 52 týdenních splátkách po 486 Kč. Ve smlouvě bylo současně uvedeno potvrzení žalovaného o převzetí částky úvěru v hotovosti.4. Ze zákaznické karty ze dne 25. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 33 850 Kč, bydlení v nájmu, absenci vyživovacích povinností, absenci úvěru z kreditní karty a absenci jiné zápůjčky. Současně bylo zaznamenáno ověření majetkové situace z faktur za měsíce 05/2023, 06/2023 a 07/2023 a ověření, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.5. Z přehledu plateb (tabulky umoření) soud zjistil, že žalovaný na pohledávku uhradil celkem 500 Kč dne 31. 8. 2023.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a souvisejících listin soud zjistil, že pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena společností , právnická osoba, na společnost , Jméno žalobkyně, ., s účinností ke dni 21. 10. 2025, což žalovanému bylo oznámeno v dopise ze dne 21. 10. 2025 (Oznámení o postoupení pohledávky).7. Z výzvy k plnění ze dne 16. 1. 2026 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dlužné částky ve výši 36 238,53 Kč.8. Soud ze zjištěných skutečností uzavřel, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 25. 8. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 690497681, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku ve sjednaných týdenních splátkách, avšak na úvěr uhradil pouze 500 Kč, a zůstatek dluhu nesplatil. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 převedena na žalobkyni, která ji uplatnila v tomto řízení. Současně soud zjistil, že před uzavřením smlouvy byly do zákaznické karty zaznamenány některé údaje o příjmech a osobních poměrech žalovaného a bylo provedeno ověření z faktur za období 05/2023 až 07/2023 a nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, avšak z provedených důkazů nebylo možné zjistit konkrétní podklady, rozsah vyhodnocení ani způsob, jakým poskytovatel dospěl k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet.9. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).10. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.11. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).12. Z provedených důkazů lze zjistit pouze to, že v zákaznické kartě byly zaznamenány některé údaje o žalovaném, zejména tvrzený měsíční příjem 33 850 Kč, informace o bydlení v nájmu, absenci vyživovacích povinností a dalších úvěrů, dále že bylo uvedeno ověření z faktur za měsíce 05/2023 až 07/2023 a prověření insolvenčního rejstříku. Z předložených listin však nejsou zjistitelné konkrétní údaje o pravidelných výdajích žalovaného, výši nájemného, běžných životních nákladech, skutečné výši disponibilního příjmu po odečtení výdajů, případných dalších závazcích ani výsledek konkrétního výpočtu schopnosti splácet úvěr. Současně nebyly předloženy listiny, z nichž měl poskytovatel vycházet při ověřování údajů; žalobkyně sama uvedla, že kopie těchto dokladů nemá k dispozici. Z důkazů proto nelze rekonstruovat, jaké konkrétní podklady měl poskytovatel k dispozici, jaké údaje z nich zjistil a jakým způsobem dospěl k závěru o schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr. Za této důkazní situace lze zjistit existenci tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti, nikoliv však jeho konkrétní obsah, rozsah a postup, na jehož základě byl závěr o úvěruschopnosti učiněn. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně.13. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.14. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.15. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.16. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil a netvrdil žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 13 500 Kč (vyplaceno celkem 14 000 Kč a vráceno 500 Kč) ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.17. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.18. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.19. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.20. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaný nemohl být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaný v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.21. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).