Okresní soud v Karviné 21 C 164/2026-32 – Neplatnost smlouvy

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 10 064 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 0416805 uzavřené dne 26. 3. 2023 mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., jejímž právním nástupcem se žalobkyně stala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázala splatit spolu se sjednaným úrokem a dalšími smluvními platbami v celkové částce 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila celkem 13 528 Kč, naposledy dne 20. 11. 2023, a že jí proto zůstala dlužna část poskytnutého plnění, smluvní pokuta a příslušenství pohledávky. Dále tvrdila, že původní věřitel před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když vycházel z údajů uvedených v žádosti o úvěr, ověřených zejména oznámením Úřadu práce, výpisem z bankovního účtu a prověřením registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně uvedla měsíční příjmy ve výši 14 330 Kč, měsíční výdaje ve výši 9 960 Kč a použitelný měsíční příjem ve výši 4 370 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze smlouvy o úvěru č. 0416805 ze dne 26. 3. 2023 soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, ., jako věřitelem a žalovanou jako dlužnicí byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě žalovaná potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Součástí smluvního ujednání byl úrok za dobu trvání úvěru v pevné výši 507 Kč a dále úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhrada za umožnění splácení v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. Celková částka k úhradě činila 18 592 Kč. Z předpisu splátek soud zjistil, že žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 26. 4. 2023 a poslední dne 26. 5. 2024.4. Z transakční historie úvěru soud zjistil, že žalovaná na úvěr uhradila dne 27. 3. 2023 částku 1 400 Kč, dne 7. 4. 2023 částku 1 500 Kč, dne 18. 5. 2023 částku 800 Kč, dne 27. 6. 2023 částku 1 000 Kč, dne 14. 7. 2023 částku 1 328 Kč, dne 4. 10. 2023 částku 6 500 Kč a dne 20. 11. 2023 částku 1 000 Kč. Celkem tak žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku 13 528 Kč.5. Ze žádosti o úvěr ze dne 26. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, pobírá přídavek na dítě a příspěvek na bydlení, její měsíční příjmy činí celkem 14 330 Kč a měsíční výdaje 9 960 Kč. V žádosti byl uveden použitelný měsíční příjem ve výši 4 370 Kč. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná a má vyživovací povinnost k jedné osobě.6. Z oznámení Úřadu práce a výpisu z bankovního účtu soud zjistil údaje o příjmech žalované, které byly podkladem pro posouzení její žádosti o úvěr.7. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že při uzavření smlouvy byla ověřena totožnost žalované.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 a z příslušné části její přílohy soud zjistil, že pohledávka z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena společností , právnická osoba, ., žalobkyni, přičemž v příloze smlouvy byla vedena pod pořadovým číslem 34.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.10. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2026 a dokladu o jejím odeslání soud zjistil, že žalobkyně před zahájením řízení vyzvala žalovanou k úhradě tvrzeného dluhu doporučenou zásilkou.11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byla sjednána prostřednictvím internetových stránek původního věřitele (§ 561 odst. 1 o. z.).13. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.14. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).15. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno řádné posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ačkoli původní věřitel tvrdil, že vycházel z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr a z výpisu z bankovního účtu, z provedených důkazů nevyplývá, jakým způsobem byly ověřeny žalovanou deklarované měsíční výdaje ve výši 9 960 Kč, ani zda bylo dostatečně zjištěno jejich skutečné složení a úplnost. Předložené listiny neumožňují učinit závěr, že věřitel získal spolehlivý a dostatečný přehled o celkové ekonomické situaci žalované, a že její schopnost splácet úvěr byla posouzena na základě úplných a ověřených údajů.16. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná vyplacenou jistinu 10 000 Kč již zcela uhradila, žalobkyni tak nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nevznikl.17. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 000 Kč. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).