Okresní soud v Karviné 21 C 182/2026-44 – Neplatnost smlouvy

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení celkem 153 162,28 Kč s příslušenstvím z titulu tří spotřebitelských úvěrů, které byly původně uzavřeny mezi žalovaným a společností , právnická osoba, a následně postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. 690663143 uzavřené dne 22. 6. 2023 žalobkyně tvrdila, že žalovanému byla vyplacena částka 17 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit celkem 36 352 Kč v 78týdenních splátkách po 467 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně uhradil celkem 6 390 Kč. Ke dni 8. 4. 2024 činila dlužná jistina 14 340,54 Kč a dlužný poplatek 13 423,26 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení 36 263,80 Kč, sestávající z dlužné jistiny, poplatku a smluvní pokuty, dále kapitalizovaný úrok 2 145,70 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 554,16 Kč, úrok 12,75 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve stejné sazbě z částky 14 340,54 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. 779180732 uzavřené dne 19. 5. 2023 žalobkyně tvrdila, že žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč v hotovosti. Celková částka ke splacení činila 52 652 Kč, splatná v 21měsíčních splátkách po 2 508 Kč. Ke dni 8. 4. 2024 činila dlužná jistina 21 163,90 Kč a dlužný poplatek 21 461,70 Kč. Podle žalobkyně žalovaný zaplatil celkem 8 620 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení 55 125,60 Kč, kapitalizovaný úrok 2 657,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 721,33 Kč, úrok 12 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 163,90 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. 535443163 uzavřené dne 21. 12. 2022 žalobkyně tvrdila, že žalovanému byla vyplacena částka 41 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 95 053 Kč ve 24měsíčních splátkách po 3 961 Kč. Podle žalobkyně žalovaný zaplatil celkem 29 900 Kč. Ke dni 8. 4. 2024 činila dlužná jistina 31 389,71 Kč a dlužný poplatek 30 383,17 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení 61 772,88 Kč, kapitalizovaný úrok 4 733,31 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 3 379,63 Kč, úrok 12,75 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 389,71 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že před uzavřením jednotlivých smluv byly získány a vyhodnoceny informace o rodinných, majetkových a pracovních poměrech žalovaného, ověřované zejména z pracovních smluv a výplatních pásek. U smlouvy č. 690663143 měl žalovaný uvést měsíční příjem 25 837 Kč a další příjmy domácnosti 17 200 Kč; u smlouvy č. 779180732 příjem 20 166 Kč a další příjmy domácnosti 16 700 Kč; u smlouvy č. 535443163 příjem 17 070 Kč a další příjmy domácnosti 15 000 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, a že žalovaný nemá jiné úvěry ani vyživovací povinnost.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedl.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 535443163 ze dne 21. 12. 2022 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi mezi žalovaným a společností , právnická osoba, Žalovanému byl poskytnut v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 41 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 12,75 % ročně, splatný ve 24měsíčních splátkách po 3 961 Kč, přičemž konečná splatnost byla stanovena na 21. 12. 2024.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 779180732 ze dne 19. 5. 2023 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi mezi žalovaným a společností , právnická osoba, Žalovanému byl poskytnut v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 12 % ročně, splatný v 21měsíčních splátkách po 2 508 Kč, s konečnou splatností dne 19. 2. 2025.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 690663143 ze dne 22. 6. 2023 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi mezi žalovaným a společností , právnická osoba, Žalovanému byl poskytnut v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 17 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 12,75 % ročně, splatný v 78týdenních splátkách po 467 Kč, s konečnou splatností dne 19. 12. 2024. Při sjednání smlouvy byl žalovaný zařazen do pojistného programu (Zařazení zákazníka do pojistného programu).6. Ze zákaznické karty ze dne 21. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , měsíční příjem 17 070 Kč, další příjmy domácnosti 15 000 Kč, absenci vyživovací povinnosti a absenci dalších úvěrových závazků. Jako ověřené doklady byly označeny pracovní smlouva a výplatní pásky 10, 11/2022. Z výplatních pásek předložených k úvěru č. 535443163 ze dne 21. 12. 2022 soud zjistil čistý příjem žalovaného za měsíc 10/2022 ve výši 17 506 Kč a za měsíc 11/2022 ve výši 16 634 Kč.7. Ze zákaznické karty ze dne 19. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ., měsíční příjem 20 166 Kč, další příjmy domácnosti 16 700 Kč, absenci vyživovací povinnosti a absenci dalších úvěrových závazků. Jako ověřené doklady byly označeny pracovní smlouva a výplatní pásky 3,4/2023.8. Ze zákaznické karty ze dne 22. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ., měsíční příjem 25 837 Kč, další příjmy domácnosti 17 200 Kč, absenci vyživovací povinnosti a absenci dalších úvěrových závazků.9. Z přehledů plateb (tabulek umoření) soud zjistil, že žalovaný na úvěr č. 535443163 uhradil celkem 29 900 Kč, na úvěr č. 779180732 celkem 8 620 Kč a na úvěr č. 690663143 celkem 6 390 Kč.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a příslušných částí seznamu postoupených pohledávek soud zjistil postoupení pohledávek z uvedených smluv na žalobkyni s účinností ke dni 21. 10. 2025. V dopise ze dne 21. 10. 2025 původní věřitel Provident oznámil žalovanému, že pohledávky ze všech tří výše uvedených smluv postoupil žalobkyni. (Oznámení o postoupení pohledávek).11. V předžalobní upomínce ze dne 16. 1. 2026 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k dobrovolnému zaplacení dlužných částek vyplývajících z výše uvedených tří spotřebitelských smluv před podáním žaloby. Upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 16. 1. 2026 (Zjištěno z výzvy k plnění a poštovního podacího archu).12. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Současně se jednalo o smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalované doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.13. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).14. Z provedených důkazů nevyplývá dostatečně konkrétní a ověřitelný postup, na jehož základě by bylo možné přezkoumat, jakým způsobem byly zjištěny a vyhodnoceny příjmy, výdaje a celková finanční situace žalovaného v době uzavření jednotlivých úvěrových smluv. Zákaznické karty obsahují převážně shrnutí údajů o příjmech a závazcích, avšak chybí konkrétní podklady dokládající rozsah pravidelných výdajů domácnosti, nákladů na bydlení či dalších finančních zatížení. U dvou ze tří úvěrů nebyly předloženy ani konkrétní doklady o příjmech, z nichž měl věřitel vycházet. Současně nejsou doloženy výstupy z úvěrových registrů ani výpočty zachycující, jak věřitel zjištěné údaje vyhodnotil ve vztahu k současně existujícím úvěrovým závazkům žalovaného, když v krátkém časovém období uzavíral opakovaně další úvěrové smlouvy. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně.15. Vzhledem k tomu, že poskytovatel úvěru porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nastal následek předvídaný v § 87 odst. 1 tohoto zákona, tedy neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.16. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.17. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. Podle 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhali, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.18. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil a netvrdil žádné skutečnosti týkající se majetkových a příjmových poměrů, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu 38 090 Kč [(vyplaceno celkem 17 000 Kč +25 000 Kč + 41 000 Kč) – (a vráceno 6 390 Kč + 8 620Kč + 29 900 Kč)] ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.19. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.) a povinnost jej hradit vyplývá přímo ze zákona. Nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká tehdy, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého dluhu a jsou-li splněny podmínky § 1970 o. z. Právo na úrok z prodlení proto náleží i tehdy, není-li ve smlouvě výslovně sjednáno. Stejně tak vzniká i při prodlení s vrácením peněžitého plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy.20. Podle § 154 odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.21. Podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 čj. Cpjn 202/2005 úroky z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí, jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu ustanovení § 154 odst. 2 o. s. ř.22. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny a v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru určil lhůtu, do kdy je žalovaná povinna tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud proto zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za období před uplynutím lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Do té doby totiž žalovaný nemohl být s vrácením jistiny v prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení pouze za dobu, po kterou bude žalovaný v prodlení se splněním povinnosti uložené tímto rozsudkem, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění až do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.23. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).