106 C 294/2020-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou, jenž byla soudu doručena dne 13. 7. 2020 spolu s doplněným podáním ze dne 23. 10. 2020, se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 21 454,42 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] dne 30. 4. 2019. Sjednaný úvěrový rámec činil 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala částku 21 429,06 Kč. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila 6 000 Kč. Žalobkyně zesplatnila ke dni 14. 4. 2020 úvěr, když žalovaná porušila závazek hradit úvěr řádně a včas. Žalovaná byla vyzvána ke splacení úvěru dopisem ze dne 14. 4. 2020. Žalovaná na výzvu nereagovala, po zesplatnění úvěru nezaplatila žádnou splátku. Žalobkyně eviduje dluh v celkové výši 21 454,42 Kč sestávající z jistiny 19 369,42 Kč, poplatku 255 Kč, nákladů na vymáhání 330 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, ovšem bezvýsledně. Žalobkyně dále doplnila, že před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, kdy byla posuzována příjmová a výdajová stránka u žalované. Rovněž byla provedena kontrola klienta v externích systémech [příjmení] a NRKI. Při posouzení úvěruschopnosti žalované brala žalobkyně následující skutečnosti: zdroj příjmu – zaměstnanec, výše úvěrového rámce 15 000 Kč, výše měsíční splátky 600 Kč, čistý měsíční příjem 13 800 Kč, měsíční výdaje domácnosti na bydlení 10 000 Kč, životní minimum dospělého člena domácnosti 3 410 Kč, souhrnná měsíční splátka jiných úvěrových závazků 0, stav rozvedená, druh bydlení – státní byt, počet vyživovacích povinností 0. Žalobkyně shledala žalovanou schopnost splácet úvěr. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, jenž se ve věci konalo dne 2. 12. 2020, se nedostavil žádný z účastníků. Žalobkyně omluvila svou neúčast, žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud jednal a rozhodl o věci samé vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Soud provedl ve věci dokazování a vzal za prokázáno: z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, že předmětem smlouvy je poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru s výší úvěrového rámce 15 000 Kč a předpokládanou budoucí výší úvěrového rámce 20 000 Kč, účastníci si sjednali výši měsíční splátky 4 % z dlužné částky, RPSN 26,28 % a celková částka ke splacení činila 23 550 Kč. Žalovaná dále sdělila své nacionále, rodné číslo, bydliště, číslo OP, dále že je zaměstnána u zaměstnavatele [anonymizována tři slova] s měsíčním příjmem 13 800 Kč, je rozvedená, bydlí ve státním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost. Úvěrovou smlouvu žalovaná stvrdila podpisem. Z výpisu čerpání splátek a úhrad k úvěru [číslo] vzal soud za prokázáno, že žalovaná vyčerpala na úvěr celkem částku 21 429,06 Kč a uhradila celkem částku 6 000 Kč. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne 14. 4. 2020 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě závazku z úvěru [číslo] v celkové výši 23 605,35 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Z poštovního podacího archu ze dne 15. 4. 2020 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně odesílala žalované korespondenci na adresu [adresa]. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 5. 2020 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy [číslo] nejpozději do 7 dnů. Z poštovního podacího archu ze dne 18. 5. 2020 neučinil soud žádné zjištění. Z úvěrové zprávy neučinil soud žádné zjištění. Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 30. 4. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 15 000 Kč a předpokládanou výší úvěrového rámce 20 000 Kč, účastníci si sjednali výši splátky ve výši 4 % z dlužné částky, RPSN 26,28 % a celkovou částku splatnou žalovanou ve výši 23 555 Kč. Žalovaná smlouvu stvrdila podpisem. Žalovaná celkem vyčerpala na úvěr [číslo] částku 21 429,06 Kč a uhradila částku 6 000 Kč. Žalovaná byla dopisem ze dne 14. 4. 2020 odesílaným dne 15. 4. 2020 vyzývána k úhradě pohledávky z úvěru [číslo] ve lhůtě do 14 dnů od sepisu výzvy. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 30. 4. 2019 ve smyslu ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. úvěrová smlouva. Soud zároveň na danou věc aplikuje i zákon [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jeh tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle ust. § 87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Ze strany žalobkyně bylo soudu poskytnuto tvrzení, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a její možnosti splácet poskytnutý úvěr s tím, že vycházela z příjmu žalované ve výši 13 800 Kč, měsíčních výdajů domácnosti na bydlení 10 000 Kč, životního minima dospělého člena domácnosti 3 410 Kč, počtu vyživovacích povinností 0, výše úvěrového rámce 15 000 Kč a výše měsíční splátky 600 Kč. Dále byla bonita žalované prověřena v externích registrech [příjmení] a NRKI. Žalovaná v úvěrové smlouvě uvedla, že je zaměstnána u [anonymizována tři slova] s příjmem 13 800 Kč. Žalobkyně předložila soudu úvěrovou smlouvu a dále zprávu z NRKI a výpis čerpání a splátek u úvěru [číslo]. Na podkladě těchto předložených listin dospívá soud k závěru, že informace, které žalobkyně získala od žalované ohledně její schopnosti splácet úvěr, jsou nedostatečné, nedostatečně ověřené. Pouhé sdělení informací v úvěrové smlouvě je nedostatečné, kusé a není žádným způsobem podloženo. Žádným způsobem není ověřena výše mzdy žalované. Není žádným způsobem ověřena výdajová stránka u žalované, zejména co se týče nákladů na bydlení a žalobkyně vychází z životního minima ve výši 3 410 Kč. Není tak zcela dokreslena celková finanční situace žalované. Při zkoumání úvěruschopnosti nelze vycházet pouze z obecně získaných informací od žalované, případně z registru [příjmení], NRKI, ale je nutné podrobně analyzovat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to porovnáním veškerých jejích příjmů a životních nákladů. Ze samotné informace ohledně výše mzdy žalované s porovnáním výše životního minima jedince, výše splátky u poskytovaného úvěru, není možné říci v tomto konkrétním případě, zda v případě příjmu 13 800 Kč je žalovaná schopna splácet splátku úvěru, když současně nejsou známy všechny její životní výdaje a náklady. Žalobkyně se v dané věci nedostavila k soudnímu jednání, nemohla být poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Poučovací povinnost soudu se váže toliko na jednání. Soud tedy má za to, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalované, úvěr byl poskytnut v rozporu s ust. § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona a smlouva o úvěru je zcela neplatná pro rozpor se zákonem. Soud považuje za neplatná i veškerá vedlejší ujednání ohledně příslušenství a poplatků. Za situace, kdy soud posoudil smluvní vztah mezi stranami jako neplatný a při tvrzení, že žalobkyně poskytla žalované celkem plnění ve výši 21 429,06 Kč a žalovaná jí uhradila částku 6 000 Kč (tato tvrzení nebyla žádným způsobem rozporována), má soud za to, že nárok žalobkyně vůči žalované je nutno posoudit z titulu mimosmluvního ujednání ve smyslu ust. § 2991 o. z. jako plnění bez právního důvodu. Je tedy na místě přiznat žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou částkou 21 429,06 Kč a uhrazenou částkou 6 000 Kč, tj. částku 15 429,06 Kč. Splatnost pohledávky soud odvíjí od výzvy k zaplacení dluhu ze dne 14. 4. 2020, ve které žalobkyně vyzývala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 14 dnů od sepisu výzvy. Výzva byla žalované odesílána dne 15. 4. 2020. Žalovaná měla plnit do 28. 4. 2020. Ode dne 29. 4. 2020 se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni vzniklo právo na úhradu příslušenství ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 o. z. Výše příslušenstv