110 C 168/2020-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 4. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 7. 2016 do zaplacení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně“), uzavřela se žalovanou dne 17. 5. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které jí poskytla zápůjčku ve výši 5 000 Kč převodem na bankovní účet, přičemž nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku do dne 5. 7. 2016, což neučinila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze 14. 5. 2018 byla pohledávka z předchůdkyně postoupena na [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ přechodná věřitelka“), a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 8. 2018 pak byla pohledávka za žalovanou postoupena z přechodné věřitelky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupkyně žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud se v prvé řadě zabýval svou mezinárodní příslušností, neboť žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v [anonymizováno] republice, a dospěl k závěru, že mezinárodní příslušnost českých soudů je dána podle článku 18 bodu 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), neboť žalovaný jako spotřebitel má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je právní řád České republiky podle článku 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. 4. Z listiny nazvané„ Smlouva o zápůjčce [číslo]“ má soud za prokázáno, že obsahuje identifikační údaje předchůdkyně a žalované, předchůdkyně je označena jako zápůjčitel (věřitel) a žalovaná jako klient, dále obsahuje vymezení některých pojmů, základní informace o zápůjčce, s tím, že zápůjčitel poskytne klientovi zápůjčku v hodnotě 6 000 Kč (nikoli 5 000 Kč, jak vyplývá ze žalobních tvrzení žalobkyně) dne 17. 5. 2016. Neobsahuje žádný projev vůle žalované. 5. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že z účtu předchůdkyně byla zaslána na účet žalované č. [bankovní účet] dne 17. 5. 2016 částka 6 000 Kč. 6. Žalobkyně svůj nárok opírala o tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku a žalovaná se zavázala ji vrátit předchůdkyni. Žalobkyně však neprokázala, že k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo, když z listiny označené jako smlouva o zápůjčce se nepodává žádný projev vůle žalované, a pokud pak by se dovolávala žalobkyně úpravy § 562 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickým nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby s tím, že se má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám, pak v intencích tohoto ustanovení je na žalobkyni, aby prokázala, že vedla záznamy o právních jednáních v elektronické podobě, a že tyto jsou systematické a posloupné, a že její systém je chráněn proti změnám. Pouze pokud prokáže tato tvrzení, nestíhá jí povinnost prokazovat záznamy údajů tak, jak to má uvedené ustanovení namysli. Žalobkyně neprokázala ani to, že by elektronicky byla smlouva o zápůjčce uzavřena. Jednání, které bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila, a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě doplnění tvrzení a dokazování. Vyhotovená písemná smlouva neobsahuje jakýkoliv projev vůle žalované a nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy jiným způsobem. 7. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně obdržela na svůj běžný účet finanční prostředky v rozsahu 6 000 Kč, ničeho neuhradila, a pokud žalobkyně požaduje částku 5 000 Kč, tato částka jí byla přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná se s plněním dlužné částky dostala do prodlení, soud ji zavázal v souladu s § 1970 o. z. k povinnosti uhradit zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po datu určeném jako lhůta splatnosti v předžalobní výzvě. Předžalobní výzva z 13. 1. 2020 byla dána k poštovní přepravě 24. 1. 2020, doručena takto byla podle § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání, tj. 27. 1. 2020. Sedmidenní lhůta k plnění stanovená ve výzvě uplynula 3. 2. 2020. Od 4. 2. 2020 je žalovaná v prodlení. 8. Svou aktivní legitimaci ve sporu pak žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek z předchůdkyně na přechodnou věřitelku ze dne 14. 5. 2018 a z její přílohy, a smlouvou o postoupení pohledávek z přechodné věřitelky na žalobkyni ze dne 13. 8. 2018 a z její přílohy. 9. Ve zbytku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok II. rozsudku). 10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či pro splnění dluhu ve splátkách. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně co do 78 %. Předmětem civilního řízení vedle pohledávky bylo též její příslušenství (úroky z prodlení), soud tedy vycházel při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) a zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též strany jeho příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Soud proto pro výpočet zohlednil veškeré žalobou požadované„ příslušenství“, tj. částku 5 000 Kč, částku 333 Kč a částku 1 775,40 Kč a připočetl také jistinu 5 000 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná pouze v rozsahu 78 %, když její úspěch přestavuje 5 333 Kč. Po odečtení míry neúspěchu a úspěchu (78 % – 22 % = 56 %) bylo žalobkyni přiznáno 56 % z účelně vynaložených nákladů, tj. z částky 1 489 Kč, což představuje 834 Kč. Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku 1 489 Kč, která sestává ze soudního poplatku 400 Kč, z odměny za tři úkony právní služby po 200 Kč, ze tří režijních paušálů po 100 Kč a z 21 % DPH počítané ze všech položek, kromě soudního poplatku.