117 C 224/2020-74 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 4. 2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 31 110,27 Kč s úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč a úrokem kapitalizovaným za dobu od 25. 6. 2019 do 12. 11. 2019 ve výši 10 842,95 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 20. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, který byl čerpán jednorázově převodem na účet žalovaného uvedený v záhlaví smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 111,36 % ročně ve 30 měsíčních splátkách ve výši 2 494 Kč, první splátka měla být zaplacená dne 20. 7. 2019. Žalovaný však sjednané splátky nehradil, proto ke dni 12. 11. 2019 došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se žalobou domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, smluvní pokuty za prodlení s jednou splátkou ve výši 499 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny ode dne následujícího po zesplatnění, tj. ode dne 13. 11. 2019 do sepisu žaloby, tj. do dne 30. 4. 2020, a to ve výši 4 261,27 Kč, což celkem činí 31 110,27 Kč, dále žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu úroku kapitalizovaného za dobu od 25. 6. 2019 do 12. 11. 2019 ve výši 10 842,95 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 13. 11. 2019 do zaplacení. 2. U jednání dne 23. 9. 2020 žalobkyně na svém žalobním návrhu setrvala a doplnila jej tvrzením, že žalobkyně řádně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z příjmu žalovaného ve výši 22 889 Kč, jak žalovaný doložil mzdovým výměrem za měsíc duben 2019 a z výpisu z účtu žalovaného za měsíc květen 2019. I s ohledem na další platby žalovaného žalobkyně považovala příjem žalovaného za dostatečný k úhradě závazků žalovaného z úvěrové smlouvy. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 23. 9. 2020 a na den 9. 12. 2020 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Dne 9. 12. 2020 jednal soud rovněž v nepřítomnosti zástupkyně žalobkyně, která svou neúčast řádně a včas omluvila. 4. Z provedeného dokazovaní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky řízení byla dne 20. 6. 2019 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 111,36 % ročně měsíčními splátkami po 2 494 Kč v celkovém počtu 30 splátek splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 7. 2019. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činí 74 820 Kč Smlouva je datována a podepsána žalovaným a zástupcem žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, dle kterých se žalovaný zavázal dle článku VI. smluvních podmínek uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou splátek poplatek za zaslání upomínky ve výši 450 Kč, smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou splátky a v případě, že dojde k zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. V případě, že žalovaný neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě poskytnuté mu žalobkyní, bude úvěr zesplatněn (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne 20. 6. 2019, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přehledem sjednaných splátek a smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka účinnými od 10. 9. 2018). Úvěr žalobkyně poskytla žalovanému dne 24. 6. 2017 bezhotovostně na účet č. 1427936013/0800 (prokázáno potvrzením o provedení tuzemské odchozí platby ze dne 14. 10. 2019 a výpisem z účtu žalovaného). Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, kdy bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán, jeho příjem za měsíc duben 2019 činil 19 762 Kč. V [anonymizováno] evidenci exekucí neměl žalovaný je dni 20. 6. 2019 žádný záznam (prokázáno výpisem z účtu žalovaného za měsíc květen 2019 a výsledkem lustrace v [anonymizováno] evidenci exekucí ze dne 20. 6. 2019). Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2020 vyžádaného na návrh žalobkyně bylo prokázáno, že žalovaný byl v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy zaměstnán u [právnická osoba] s průměrným příjmem ve výši 21 661 Kč měsíčně, na svém bankovním účtu měl ke dni 31. 3. 2019 záporný disponibilní zůstatek ve výši - 15 199,23 Kč, a to za situace, kdy žalovanému byla v dané době poskytnuta řada úvěrů od různých poskytovatelů, žalovanému bylo z účtu prováděno inkaso splátek úvěrů ve prospěch 4 poskytovatelů. Žalobkyně vyhotovila 4 upomínky k úhradě adresované žalovanému a oznámení o zesplatnění úvěru, jejich odeslání žalovanému však nebylo soudu doloženo (prokázáno upomínkou č. I ze dne 25. 7. 2019, upomínkou č. II ze dne 9. 8. 2019, upomínkou č. III ze dne 21. 8. 2019, upomínkou č. IV ze dne 20. 9. 2019 a oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 15. 11. 2019). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou odeslanou mu dne 26. 3. 2020 doporučeně na adresu uvedenou ve smlouvě (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 25. 3. 2020 a poštovním podacím archem ze dne 26. 3. 2020). 5. Žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázáno že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému žalobkyní dne 24. 6. 2019 poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet posuzovala, nikoli však s odbornou péčí. Na základě žalobkyní doložených dokladů je zřejmé, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán s průměrným příjmem 21 661 Kč, přičemž neměl žádný záznam v [anonymizováno] evidenci exekucí. Z účtu žalovaného je však patrné, že v době uzavření úvěrové smlouvy měl žalovaný řadu jiných závazků z úvěrových smluv, na svém účtu byl ve výrazném záporném zůstatku. Žalobkyně, ač byla soudem poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. 5. o nutnosti doplnění tvrzení a dokazování o těchto skutečnostech, svá tvrzení ohledně řádného přezkumu úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru nedoplnila a z provedeného dokazování naopak vyplývá, že žalovaný byl zadlužený a v jeho finančních schopnostech nebylo splácet další závazek. Navíc v řízení nebylo žádným způsobem prokázáno, že by se žalobkyně vůbec zabývala přezkumem nákladů žalovaného. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku v celkové výši 25 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. V řízení nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný žalobkyn