107 C 153/2021-70 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 25 306,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 17. 6. 2018 s žalovanou, na jejímž základě byly žalované předány peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč, který tvoří kapitalizované úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy se sjednanou úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 3 935 Kč, odměna za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč, do 11. 8. 2019 v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. Původní věřitel jako poskytovatel zápůjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od ní vyžádaných. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, jejímž podpisem žalovaná stvrdila, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet zápůjčku, a to i na základě informací od ní získaných, které jsou obsahem karty zákazníka, a o kterých prohlásila, že jsou pro tento účel úplné, pravdivé a přesné. Žalovaná také potvrdila, že je schopna posoudit, zda tato smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl původní věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Původní věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která uvedla v zákaznické kartě. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas, zaplatila pouze částku 14 402 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla žalovaná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradila ničeho, nereagovala ani na předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 25 306,86 Kč a dále úrok sjednaný ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 15 071,35 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 12. 8. 2019 do 20. 1. 2020, ve výši 1 966,81 Kč, a dále za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 15 071,35 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 20. 11. 2018 do 20. 1. 2020, ve výši 1 608,87 Kč a dále ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 21. 1. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému na den 4. 10. 2021 se nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že dne 17. 6. 2018 byla mezi [právnická osoba] a žalovanou jako zákazníkem uzavřena smlouva [číslo] dle které tato společnost poskytla žalované částku 22 000 Kč a žalovaná se jí zavázala vrátit navýšenou o 19 017 Kč (tj. úrok ve výši 3 935 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč) v 59 týdenních splátkách po 684 Kč a poslední 60. splátce ve výši 661 Kč s tím, že prvá splátka je splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky 22 000 Kč v hotovosti. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 29 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce uvedené na zadní straně formuláře. 4. V zákaznické kartě ze dne 16. 6. 2018 žalovaná uvedla, že je svobodná, žije na ubytovně a je zaměstnaná na jako operátorka šicího stroje u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjem ve výši 12 444 Kč. Dle zákaznické karty předložila pracovní smlouvu na dobu určitou od 2. 1. 2018 do 2. 1. 2019 a výplatní pásky za měsíc duben a květen 2018. 5. Dle tabulky umoření žalovaná ke dni 27. 1. 2020 uhradila celkem částku 14 402 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky uvedené v příloze [číslo] na žalobkyni se všemi právy s nimi spojenými ke dni podpisu smlouvy. Ze strany 66 přílohy smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že zde figuruje pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. Dle poštovního podacího lístku byla zásilka s oznámením o postoupení pohledávky zaslána žalované dne 14. 2. 2020. 8. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dopisem ze dne 28. 1. 2021 žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo]. Dle poštovního podacího lístku byla předžalobní výzva zaslána žalované dne 29. 1. 2021. 9. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] předala dne 17. 6. 2018 žalované částku 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč v 59 týdenních splátkách po 684 Kč a poslední 60. splátce ve výši 661 Kč. Žalovaná nehradila dluh řádně a včas. Tato pohledávka byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Schopnost žalované splácet zápůjčku společnost [právnická osoba] ověřila z tvrzení žalované uvedených v zákaznické kartě. 10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 22 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem během 60 týdnů formou sjednaných splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna postupovat také v intencích ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. V žalobě popsaný způsob, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení klienta o tom, že věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno,