107 C 246/2021-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ní byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 21. 11. 2009 s žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému předána částka 8 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 14 688 Kč sestávající z poskytnutých finančních prostředků ve výši 8 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 6 688 Kč v 60 týdenních splátkách po 248 Kč do 15. 1. 2011. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla předmětná pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 1. 7. 2015 postoupena ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] S.á.r.l., která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 převedla předmětnou pohledávku na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisy ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 11. 9. 2018. Žalovaný na dlužnou pohledávku za dobu smluvního vztahu uhradil celkem částku 3 887 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny ve výši 8 000 Kč, souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku za dobu od 21. 11. 2009 do 15. 1. 2011) ve výši 2 801 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 8 000 Kč, za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na výzvu před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2021 zaslanou žalovanému zástupcem žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 15. 11. 2021 se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Ve věci je přítomen cizí prvek, neboť žalobkyně je společností založenou podle cizího práva se sídlem mimo území ČR. Soud se proto zabýval otázkou své mezinárodní pravomoci a použitelného práva, stejně jako otázkou způsobilosti žalobkyně být účastníkem soudního řízení a činit svým jménem úkony v soudním řízení. S ohledem na listiny předložené žalobkyní (výpis registru [právnická osoba]) dospěl k závěru, že žalobkyně má způsobilost být účastníkem řízení a vlastními úkony nabývat práva a povinnosti v řízení. Svou mezinárodní příslušnost soud dovozuje z čl. 7 a 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 a věc posoudil podle českého hmotného práva ve smyslu čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21. 11. 2009, jejíž součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný při podpisu smlouvy v hotovosti převzal a zavázal se zaplatit žalobkyni v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 6 688 Kč, celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 14 688 Kč, a to formou 59 týdenních splátek po 248 Kč a poslední splátky ve výši 56 Kč s tím, že prvou splátku zaplatí 7. den od data uzavření smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka byla původním věřitelem postoupena na [právnická osoba] S.á.r.l. s účinností od 1. 7. 2015. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 původní věřitel oznámil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 10 801 Kč do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 30. 7. 2015 [právnická osoba] S.á.r.l. následně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 s účinností k témuž dni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018 [právnická osoba] S.á.r.l. oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13. 9. 2018. Výzvou ze dne 12. 4. 2021 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 10 801 Kč spolu s příslušenstvím. 5. Žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ust. § 657 a následujících zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), uzavřena smlouva o půjčce. Na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit během 60 týdnů formou sjednaných týdenních splátek spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 688 Kč. Z žaloby je patrné, že žalovaný do podání žaloby uhradil na dlužnou pohledávku částku v celkové výši 3 887 Kč, kterou původní věřitel započetl na souhrnný poplatek. Stanovený souhrnný poplatek ve výši 6 688 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky ve výši 8 000 Kč, který tak představuje 83,6 % celé jistiny půjčky, soud považuje za odměnu nepřiměřeně vysokou, ujednanou v rozporu s dobrými mravy, tedy dle ust. § 39 obč. zák. ujednanou neplatně, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku a jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, má soud za to, že sjednaný souhrnný poplatek plnil funkci úroku jako odměny za poskytnutí peněžních prostředků a bez tohoto ujednání by původní věřitel neměl na uzavření smlouvy zájem, tudíž ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy a absolutně neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce poskytl žalovanému částku 8 000 Kč, čímž mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák. Žalovaný však žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni před podáním žaloby již částečně plnil, a to částkou ve výši 3 887 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 4 113 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč – úhrada ve výši 3 887 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 4 113 Kč, a to ode dne 15. 8. 2015, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, a to do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. V souladu s ust. § 573 obč. zák. soud považuje oznámení za doručené dne 4. 8. 2015 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 14. 8. 2015. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu ust. § 1879 o. z. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle ust. § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (žalobě bylo vyhověno co do částky 6 254,06 Kč a byla zamítnuta co do částky 8 648,60 Kč). 7. Soud rozhodl o vrácení částky 400 Kč žalobkyni jako přeplatku na soudním poplatku dle ust. § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když na poplatku bylo zaplaceno více, než činila poplatková povinnost.