107 C 260/2021-70 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 852 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 29. 3. 2021 postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději dne 18. 10. 2020 spolu s příslušenstvím. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí jeho kopie. V rámci dokončení žádosti o úvěr provedl žalovaný tzv. verifikační platbu zaslanou z osobního účtu vedeného na jeho jméno, čímž prokázal svou totožnost a projevil vůli smlouvu uzavřít. Úvěr byl následně převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného, z něhož byla zaslána verifikační platba. Žalovaný však neuhradil ničeho, ačkoli byl k úhradě upomínán. Účastníci si ve smlouvě sjednali pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Žalobkyně proto požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 852 Kč ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. 19. 10. 2020, do 10. 3. 2021. Naposledy byl žalovaný upomínán k úhradě dluhu předžalobní upomínkou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne 15. 6. 2021. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 6 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 852 Kč a dále kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč představující paušální náhradu na upomínání, úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 6 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 19. 10. 2020 do 6. 4. 2021, ve výši 229,19 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 8. 4. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 2. Podáním ze dne 2. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 1 002 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 852 Kč. V souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně soud řízení v rozsahu zpětvzetí ve smyslu ust. § 96 odst. 1, 2, a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), zastavil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 29. 11. 2021 se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 18. 8. 2020 byla vyhotovena smlouva o úvěru [číslo] v níž je společnost [právnická osoba] označena jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč na bankovní účet žalovaného se splatností do 18. 10. 2020 Smlouva není podepsána za společnost [právnická osoba] ani neobsahuje žádný projev vůle žalovaného. Dne 18. 8. 2020 byla z účtu společnosti [právnická osoba] na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] zaslána částka 0,01 Kč a následně téhož dne ještě částka 6 000 Kč. Dne 29. 3. 2021 uzavřely společnost [právnická osoba] a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele ze dne 14. 4. 2021, odeslaným 15. 4. 2021. Výzvou ze dne 15. 6. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že se žaloba jeví důvodnou toliko částečně. Žalobkyně v řízení tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z listinných důkazů předložených žalobkyní však tato skutečnost neplyne. Listina označená jako smlouva o úvěru sice obsahuje identifikační údaje žalovaného, postrádá však jakýkoliv projev jeho vůle, aby mohla být důkazem o vzniku konkrétního dvoustranného závazku mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Verifikační platba ve výši 0,01 Kč, která měla sloužit k prokázání totožnosti žalovaného a vyjádření jeho souhlasu s textem smlouvy, byla namísto z účtu žalovaného zaslána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně, jak vyplývá z potvrzení o provedené platbě ze dne 18. 8. 2020. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně řádně prověřila totožnost osoby s ní jednající, tedy že se skutečně jednalo o žalovaného a ani nepředložila žádný důkaz, ze kterého by bylo možno zjistit jakékoliv právní jednání žalovaného. Na žalobkyni leželo důkazní břemeno o jí tvrzených skutečnostech a neunesla jej. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval, neboť byl po celou dobu řízení nečinný, lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena o potřebě dalšího dokazování ve vztahu k uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Takové poučení se však ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dostane pouze účastníku přítomnému u jednání. 6. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala smluvní právní důvod svého nároku, se soud zabýval také otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému na jeho účet částku 6 000 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoli uhradil. Za absence jakéhokoli smluvního důvodu přijetí této částky se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které je povinen žalobkyni vydat. S ohledem na výše uvedené bylo proto žalobě vyhověno co do částky 6 000 Kč. Splatnost uvedené částky nastala dne 30. 4. 2021 v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 4. 2021, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 30. 4. 2021. K odeslání výzvy prokazatelně došlo dne 15. 4. 2021. Do 30. 4. 2021 měl žalovaný plnit a od 1. 5. 2021, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla mu v souladu s ust. § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je daná dle ust. § 1879 o. z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností [právnická osoba], jejímž předmětem byla i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení. Co do částky 473 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 229,19 Kč a požadovaných úroků z prodlení za dobu předcházející datu 1. 5. 2021, jako nároků žalobkyně založených smlouvou, jejíž uzavření nebylo prokázáno, byla žaloba zamítnuta. 7. Podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, aby zaplatil žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 22 % uplatněného nároku (zamítnutí žaloby o 1 735,38 Kč) a úspěšná v rozsahu 78 % (vyhovění žalobě v částce 6 288,86 Kč). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za tři úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), po 200 Kč, tj. 600 Kč, a to za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis formulářové žaloby, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle ust. § 14b odst. 5 a. t., tj. 300 Kč, a náhrady 21% DPH ve výši 189 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 834 Kč k rukám zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.