107 C 290/2021-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 485 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 7. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 320 Kč a poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč v pravidelných měsíčních splátkách do 4. 8. 2020. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím webové stránky žalobkyně [webová adresa], kde žalovaný nejprve vyplnil žádost o poskytnutí úvěru a následně zaškrtnutím příslušného políčka udělil souhlas se smlouvou a podmínkami. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila prostřednictvím služby [právnická osoba] UAB tím, že žalovaný této společnosti zpřístupnil svůj bankovní účet. Konečný souhlas s uzavřením smlouvy potvrdil žalovaný [příjmení] kódem sloužícím jako podpis úvěrové smlouvy. Dne 5. 7. 2020 poskytla žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný však neuhradil ničeho, ačkoli byl k úhradě upomínán předžalobní výzvou odeslanou dne 5. 1. 2021. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 7 485 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 7 485 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 22. 12. 2021 se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Soudu byla předložena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž je žalobkyně označena jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč na bankovní účet žalovaného se splatností do 4. 8. 2020 Smlouva je podepsána pouze za žalobkyni a namísto podpisu dlužníka je zde vepsáno [číslo]. Dne 3. 7. 2020 byla z účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaný, na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalobkyně, zaslána částka 1 Kč a následně dne 5. 7. 2020 z účtu žalobkyně zaslána na účet žalovaného částka 6 000 Kč. Výzvou ze dne 5. 1. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu. 4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že se žaloba jeví důvodnou toliko částečně. Žalobkyně v řízení tvrdila, že mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z listinných důkazů předložených žalobkyní však tato skutečnost neplyne. Listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru sice obsahuje identifikační údaje žalovaného, postrádá však jakýkoliv projev jeho vůle, aby mohla být důkazem o vzniku konkrétního dvoustranného závazku mezi žalovaným a žalobkyní. Žalobkyně v řízení netvrdila, že SMS kód [číslo], který je ve smlouvě na místě podpisu žalovaného, byl přidělen konkrétně žalovanému za účelem odsouhlasení této smlouvy. Žalobkyně předložila potvrzení o příchozí platbě z účtu žalovaného ve výši 1 Kč, ale netvrdila, co má tato platba představovat. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, ze kterého by bylo možno zjistit jakékoliv právní jednání žalovaného, zejména že chce s žalobkyní uzavřít úvěrovou smlouvu v předloženém znění. Na žalobkyni leželo důkazní břemeno o jí tvrzených skutečnostech a neunesla jej. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval, neboť byl po celou dobu řízení nečinný, lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena o potřebě dalšího dokazování ve vztahu k uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Takové poučení se však ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dostane pouze účastníku přítomnému u jednání. 5. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala smluvní právní důvod svého nároku, se soud zabýval také otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že je prokázáno, že žalobkyně odeslala žalovanému na jeho účet částku 6 000 Kč, a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoli uhradil. Za absence jakéhokoli smluvního důvodu přijetí této částky se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které je povinen žalobkyni vydat. S ohledem na výše uvedené bylo proto žalobě vyhověno co do částky 6 000 Kč. Splatnost uvedené částky nastala dne 11. 1. 2021 v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o. z. na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 5. 1. 2021, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 3 dnů. K odeslání výzvy prokazatelně došlo dne 5. 1. 2021 a v souladu s ust. § 573 o. z. soud považuje výzvu za doručenou dne 8. 1. 2021, do 11. 1. 2021 měl žalovaný plnit a od 12. 1. 2021, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla mu v souladu s ust. § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. Co do částky 1 485 Kč a požadovaných úroků z prodlení za dobu předcházející datu 12. 1. 2021, jako nároků žalobkyně založených smlouvou, jejíž uzavření nebylo prokázáno, byla žaloba zamítnuta. 6. Podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, aby zaplatil žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 22 % uplatněného nároku (zamítnutí žaloby o 1 871,49 Kč) a úspěšná v rozsahu 78 % (vyhovění žalobě v částce 6 467,88 Kč). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za tři úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), po 200 Kč, tj. 600 Kč, a to za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis formulářové žaloby, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle ust. § 14b odst. 5 a. t., tj. 300 Kč, a náhrady 21% DPH ve výši 189 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 834 Kč k rukám zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.