109 C 249/2020-91 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 97 766,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a s úrokem 5,7 % ročně z částky 95 766,67 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že [právnická osoba] – [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o stavební spoření, následně uzavřeli smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření dne [datum]. Žalovanému byla vyplacena částka 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit pravidelnou měsíční splátku úroku z překlenovacího úvěru ve výši 475 Kč, pravidelnou měsíční splátkou a stavební spoření ve výši 317 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas a žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 2. 3. 2020. Žalobkyně se tak domáhá úhrady částky 95 766,67 Kč jako nezaplacené jistiny a částky 2 000 Kč neuhrazených poplatků. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. O procesním nástupnictví současné žalobkyně bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 7. 2021, č.j. 109 C 249/2020 – 61, jež nabylo právní moci 31. 8. 2021, kdy žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu. 4. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] ze dne [datum] ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] – [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli shora uvedenou smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr výši 100 000 Kč. Účastníci si sjednali pevnou roční úrokovou sazbu ve výši 5,7 % ročně, měsíční splátka úroků byla stanovena na částku 475 Kč, částka povinného spoření 317 Kč. 5. Z platební bilance k výše uvedené smlouvě soud zjistil, že stavební spořitelna poskytla žalovanému jistinu 100 000 Kč, žalovaný celkem uhradil na jistině 4 233,33 Kč, na běžném úroku 23 037,50 Kč, celkem tedy žalovaný ze smlouvy uhradil 27 270,83 Kč. 6. Z oznámení o odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 2. 3. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] – [právnická osoba] oznamuje žalovanému, že u úvěrové smlouvy [číslo] dochází k dlouho trvajícímu a opakujícímu se porušování závazků a to tak, že žalovaný řádně a včas nesplácí úvěr, a proto společnost odstupuje od úvěrové smlouvy, žalovaný byl vyzván k úhradě částky 97 766,67 Kč. 7. Z potvrzení o výši příjmu ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] potvrzuje žalovanému, že žalovaný je zaměstnán u této společnosti od 1. 3. 2015 jako dělník ve výrobě na dobu neurčitou, průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za posledních 12 měsíců činil 14 892 Kč. Z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření a žádosti o překlenovací úvěr ze dne 25. 1. 2016 soud zjistil, že žalovaný má být zaměstnán jako dělník ve výrobě u společnosti [právnická osoba], jeho příjmy mají činit 13 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 4 000 Kč, výdaje na domácnost 2 500 Kč, předpokládána splátka úvěru 788 Kč. 8. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobě vyhověl jen částečně. Aktivní legitimace žalobkyně byla řešena již samostatným usnesením, jak je uvedeno shora. V řízení žalobkyně prokázala, že původní věřitel [právnická osoba] – [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru a překlenovacím úvěru ze stavebního spoření. Žalovanému bylo poskytnuto 100 000 Kč, žalobkyně však ani po poučení soudu dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru solventnost žalovaného, jelikož se jedná o spotřebitelský vztah a právní předchůdkyni žalobkyně tuto povinnost ukládá ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně pouze předložila potvrzení o příjmu žalovaného, neprokázala však jak prověřovala výdajovou stránku žalovaného. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěryschopnosti dlužníka. Poskytoval je povinen aktivně úvěryschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila solventnost žalovaného před uzavřením smlouvy, je smlouva o úvěru dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. neplatná. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 100 000 Kč, tento dle platební bilance celkově ze smlouvy uhradil 27 270,83 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k vydání rozdílu ve výši 72 729,17 Kč. Jelikož nelze vycházet z žádného ujednání smlouvy, tedy ani o splatnosti, soud vychází z výzvy k úhradě dluhu ze dne 14. 4. 2020, která byla dle podacího archu stejného dne dána k poštovní přepravě, 17. 4. 2020 se výzva dostává do dispozice žalovaného, 22. 4. 2020 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení (ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z.). Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., a procesně úspěšnější žalobkyni bylo na nákladech řízení přiznáno 16 947,50 Kč. Celé náklady řízení by činily 35 309,30 Kč Tyto sestávají z částky 20 080 Kč za 4 úkony odměny advokáta, když dle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. jeden úkon činí 5 020 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast u jednání dne 15. 9. 2021). K těmto úkonům byly přiznány 4 režijní paušály à 300 Kč, náhrada za cestovné při cestě advokáta z jeho sídla do sídla soudu a zpět ve výši 4 669 Kč (vzdálenost dle mapy na internetu 387km jedna cesta, tam a zpět tedy 774km, paušální náhrada činí 4,40 Kč, kombinovaná spotřeba paliva 6l na 100 km a cena paliva 27,20 Kč za jeden litr). Dále z výše uvedených částek pak bylo přiznáno 21 % DPH ve výši 5 449,30 Kč a zaplacený soudní poplatek 3 911 Kč. Žalobkyně měla ve věci 74 % úspěch, 26 % neúspěch, při odečtení neúspěchu od úspěchu má tak nárok na 48 % z celkových nákladů řízení.