109 C 299/2020-52 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 2. 7. 2015 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 4 750 Kč od 28. 8. 2009 do 9. 7. 2010. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaný uzavřel dne 28. 8. 2009 se [právnická osoba] smlouvu o půjčce, žalovanému bylo poskytnuto 15 000 Kč. Tento se zavázal vrátit původnímu věřiteli souhrnný poplatek ve výši 10 890 Kč, půjčka měla být uhrazena ve 45 pravidelných splátkách po 585 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 6 140 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 původní věřitel postoupil pohledávku na [právnická osoba] [anonymizováno]. Následně byla uzavřena další smlouva o postoupení pohledávek dne 24. 8. 2018, kdy pohledávka za žalovaným ze [právnická osoba] [anonymizováno]. byla postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 8. 2009 soud zjistil, že [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, žalovanému bylo poskytnuto 15 000 Kč, tento se zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10 890 Kč, částka měla být uhrazena ve 43 týdenních splátkách po 585 Kč, poslední splátka měla činit 150 Kč. Dle smlouvy RPSN činilo 299,81 %. 4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 soud zjistil, že [právnická osoba] oznamuje žalovanému, že pohledávka za žalovaným ve výši 19 750 Kč, byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018 bylo prokázáno, že výše uvedená společnost oznamuje žalovanému, že její pohledávka za žalovaným, když původním věřitelem byla [právnická osoba] byla postoupena na žalobkyni. 5. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 3028 odst. 3 o.z., § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen občan. zák.), když účastníci smlouvy o půjčce a to [právnická osoba] a žalovaný tuto smlouvu uzavřeli, kdy žalovanému byla půjčena částka 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 25 890 Kč v 43 týdenních splátkách. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 52 téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě částky 15 000 Kč, která byla žalovanému fakticky půjčena, se zavázal zaplatit žalobci také souhrnný poplatek ve výši 10 890 Kč (ve smlouvě je uváděno RPSN ve výši 299,81%). Tento poplatek je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občan. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 občan. zák. jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdkyně žalobkyně) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, kdy ani on neočekával, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčku, bez toho aniž by musel platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smluv a absolutně neplatné je proto celé ujednání smlouvy o půjčce, ze kterých vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2017 č.j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 občan. zák. V případě smlouvy ze dne 28. 8. 2009 (předána částka 15 000 Kč) žalovaný již žalobkyni zaplatil částku 6 140 Kč, jak vyplývá z žalobních tvreních, žalovaný tak dluží 8 860 Kč Částku 6 140 Kč je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Proto žalovaný nadále dluží žalobkyni pouze částku 8 860 Kč, k jejímuž zaplacení byl žalovaný zavázán. Žalobkyně ve smyslu ust. § 1879 o. z. prokázala postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. Dne 14. 12. 2020 byla žalovanému doručena žaloba, kterou soud považuje za výzvu k úhradě dluhu, když nebylo prokázáno dřívější doručení výzvy k úhradě a žalobkyně se k jednání u soudu nedostavila, aby mohla výt ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena. Žalovaný je tak povinen plnit 21. 12. 2020 dnem následujícím se teprve dostává do prodlení (§ 1959 písm. e) o. z.). Výše úroku z prodlení, tak jak byla přiznána, je v souladu s stanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se žalobkyně domáhala částek vyšších, byla žaloba v této části specifikovaná ve výroku II. rozhodnutí zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.