109 C 318/2020-51 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 10 370 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 562,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 639,59 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 947,55 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 7 947,55 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaný uzavřeli dne 24. 5. 2016 smlouvu o půjčce, před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného. Žalovanému byla poskytnuta částka 8 000 Kč, tento se zavázal zaplatit 1 120 Kč úrok z půjčené částky, 1 600 Kč odměnu za administrativní činnost, 3 200 Kč poplatek za hotovostní režim splátek. Částka měla být uhrazena v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaný z dlužné částky uhradil pouze 3 500 Kč Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným z původního věřitele postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 4 639,59 Kč je vypočten z úroku 23,72 % ročně z částky 7 947,55 Kč od 4. 7. 2017 do 6. 12. 2019, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 562,12 Kč je vypočten jako zákonný úrok z prodlení z částky 7 947,55 Kč od 11. 7. 2017 do 6. 12. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 24. 5. 2016 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, žalovanému bylo poskytnuto 8 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit poplatky ve výši 5 920 Kč, 1 600 Kč z tohoto je poplatek za administrativní činnost, 1 120 Kč úrok a 3 200 Kč poplatek za hotovostní režim splátek. Dlužná částka měla být uhrazena v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Z karty zákazníka, hodnocení bonity, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je v současné době zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba] jako dělník od ledna 2015, jeho čistý příjem činí 15 070 Kč, výdaje 3 399 Kč nájem a inkaso, 5 000 Kč výdaje na domácnost, 1 080 Kč splátka úvěru ([anonymizováno]). 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely výše uvedenou smlouvu o postoupení pohledávek. Součástí postoupených pohledávek byla pohledávka postupitele za žalovaným. 5. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2390 o. z., když žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Toto bylo prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 24. 5. 2016, uzavřenou mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaným. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 o. z. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by při uzavírání smlouvy o zápůjčce právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala solventnost žalovaného, jelikož se jedná o spotřebitelský vztah, přičemž věřiteli tuto povinnost ukládá ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně pouze předložila kartu zákazníka, kterou sama vyplňovala. Soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 AS 30/2015 a to zejména bodu 26, z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému zjišťování a prověřování solventnosti. Žalobkyně tak neprokázala, že by řádně před uzavřením smlouvy byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. absolutně neplatná. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z., když bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 8 000 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 3 550 Kč, byl tak zavázán k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 450 Kč (8 000 Kč mínus 3 350 Kč). Pokud se týká úroků z prodlení, soud nemůže vycházet ze splatnosti závazku, když tento je neplatný. Soud tak ve smyslu ustanovení § 573 a § 1959 písm. e) o. z. dospěl k závěru, že žalovaný 19. 5. 2020 se dostal do prodlení, když tomuto byla zaslána výzva k úhradě ze dne 7. 5. 2020, 10. 5. 2020 dle podacího archu byla dána k poštovní přepravě a 18. 5. 2020 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Úroky z prodlení jsou v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené pak soud žalobu ve zbytku specifikovanou v bodě II. rozhodnutí zamítl. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.