109 C 383/2019-93 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 42 709,95 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 377,43 Kč od 8. 4. 2016 do 5. 2. 2018, úrok 9,9 % ročně z částky 42 459,95 Kč od 6. 2. 2018 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 42 709,95 Kč od 6. 2. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že dne 8. 4. 2016 byla mezi účastníky uzavřena hotovostí smlouva o úvěru, žalované byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaná se zavázala splácet úvěr v 84 měsíčních splátkách po 827,48 Kč. U úvěru byla sjednána úroková sazba 9,9 %. Žalovaná dlužné splátky nehradila a žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 5. 2. 2018. Dluh se skládá z nesplacené jistiny 42 459,95 Kč, smluvního úroku 1 377,43 Kč, dlužných poplatků 1x upomínky za 100 Kč, 1x odstoupení od smlouvy 150 Kč dle sazebníku. 2. Žalovaná uvedla, že namítá absolutní neplatnost uvěrové smlouvy, navrhla, aby vzájemná práva byla vypořádána podle zásad bezdůvodného obohacení. Poukazovala na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., když nebylo tvrzeno ani prokázáno, zda a jakým způsobem před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. 3. Ze smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizováno]“ č. [anonymizováno] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud neučinil žádná skutková zjištění, jelikož tato smlouva není žádným z účastníků tvrzené smlouvy podepsána. 4. Z výzvy ze dne 28. 2. 2019 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě částky 52 730 Kč s úrokem z prodlení, přičemž tato výzva byla dána dle poštovního podacího archu k poštovní přepravě 5. 3. 2019. 5. Dle historie úvěru ze dne 3. 1. 2019 soud zjistil, že na úvěr vedený pod značkou č. [anonymizováno] bylo celkem uhrazeno 15 312,98 Kč. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, žalované byla poskytnuta částka 50 000 Kč Uzavření smlouvy však prokázáno nebylo. Žalobkyně v žalobních tvrzení uvádí, že smlouva byla uzavřena elektronicky. Uzavření smlouvy dálkovým přístupem je přípustné, ovšem pokud se jedná o smlouvu uzavřenou v písemné formě, jak je tvrzeno, je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby, tento však připojen není. Přihlášením do uživatelského účtu, pokud by taková skutečnost byla v řízení vůbec prokázána, nesplňuje definici elektronického podpisu, neboť osoba přihlašující se do svého profilu sotva připojuje specifikována data, elektronický podpis, k dalším specifikovaným datům a to smlouvě v elektronické podobě. I pokud by žalovaná samotný dokument podepsala připojením určitých dat sloužících k podpisu, vždy je zde z hlediska dokazování podstatné prokázat jednak identitu jednající osobu a jednak integritu, následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu, přičemž dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis nebo uznávaný elektronický podpis. Žalobkyně k tomuto poučována nebyla, jelikož již sama v žalobě uvádí, že dokument elektronicky podepsán nebyl. I v případě, že by bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalované, jelikož se jedná o spotřebitelský vztah, přičemž žalobkyni tuto povinnost ukládá s ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Soud vycházel z odporu k platebnímu rozkazu, který podala žalovaná a která uvedla, že smlouvu uzavírala v podstavení spotřebitele a tímto potvrdila, že jí bylo poskytnuto 50 000 Kč (bez ohledu na tu skutečnost, že v řízení nebylo prokázáno řádné uzavření smlouvy v písemné podobě). Žalovaná se pouze dovolávala ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a tedy toho, že nebyla před uzavřením smlouvy prověřována její solventnost, což by mělo za následek absolutní neplatnost smlouvy. Žalobkyně byla v řízení poučena o nesplnění své povinnosti tvrzení a důkazní, ohledně posuzování úvěryschopnosti žalované před uzavřením smlouvy a žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy procházela nebankovní úvěry dlužníků, centrální evidence exekucí, prověřovala insolvenční rejstřík, kdy výsledky byly negativní. Žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalované, kdy věděla, že na účet chodí pravidelně mzda žalované a žalovaná žalobkyni uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaná je solventní. Výše uvedené žalobkyně prokazovala žádostí žalované o poskytnutí úvěru, smlouvou o úvěru a všeobecnými podmínkami smlouvy. Smlouva o úvěru a všeobecné podmínky smlouvy však už z logiky věci nemohou prokázat řádné prověřování příjmové a výdajové stránky žalované kromě výpisu z účtu, který však žalobkyně nepřeložila. Žalobkyně předložila žádost o poskytnutí hotovostního úvěru, kterou však žalovaná nepodepsala. V této žádosti je uvedeno, že žalovaná má mít čistý měsíční příjem 10 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje 3 500 Kč. Soud poukazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zejména bodu 26, ze kterého vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Žalobkyně je tak povinna aktivně zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Toto ale prokázáno nebylo. Proto soud ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. učinil závěr, že pokud by bylo vůbec prokázáno řádné uzavření smlouvy o úvěru, je smlouva absolutně neplatná. Soud ale nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovená § 2993 o. z., když žalované byla poskytnuta částka 50 000 Kč a dle listiny předložené samotnou žalobkyní měla žalovaná celkově uhradit částku 15 312,98 Kč. Tato částka pak byla odečtena od částky 50 000 Kč a žalovaná byla zavázána uhradit zbylou část tedy 34 687,02 Kč. Úrok z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když nelze vycházet ze žádných ujednání uvedených ve smlouvě, jelikož tato nebyla platně uzavřena. Ve smyslu ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., byla žalovaná zavázána hradit úroky z prodlení od 14. 3. 2019, když výzva k úhradě dluhu ze dne 28. 2. 2019 byla dána k poštovní přepravě 5. 3. 2019. Dne 8. 3. 2019 se tak dostává do dispozice žalované, 13. 3. 2019 je žalovaná povinna plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. S ohledem na výše uvedené, pak byla žaloba specifikována ve výroku II. rozhodnutí ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., procesně úspěšnější žalobkyni bylo na nákladech řízení přiznáno 2 134 Kč. Celé náklady řízení činí 15 242,60 Kč Tyto sestávají ze 3 úkonů odměny advokáta ve výši 1 500 Kč, když jeden úkon činí dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 500 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby). K těmto úkonům byly přiznány 3 režijní paušály à 300 Kč. Dále na nákladech řízení byly přiznány dva úkony odměny advokáta dle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. jeden úkon po 2 820 Kč za účast u jednání dne 3. 9. 2020 a 19. 1. 2021. K těmto úkonům byly přiznány 3 režijní paušály à 300 Kč. Na nákladech řízení bylo přiznáno 1 200 Kč za 12 půlhodin po 100 Kč jako náhrada za promeškaný čas při cestě advokáta ze jeho sídla do sídla soudu a zpět ke dvěma jednáním, cestovné k jednání dne 3. 9. 2020 682 Kč (vzdálenost 97km, paušální náhrada 4,20 Kč, kombinovaná spotřeba paliva 8,9l na 100km, cena paliva 31,80 Kč za jeden litr) a k jednání 19. 1. 2021 662 Kč (vzdálenost 97km, paušální náhrada 4,40 Kč, kombinovaná spotřeba paliva 8,9l na 100km a cena paliva 31,80 Kč za jeden litr). Z výše uvedených částek pak bylo přiznáno 21 % DPH ve výši 2 348,60 Kč a zaplacený soudní poplatek 1 709 Kč. Ke dni vyhlášení rozhodnutí předmětem řízení bylo 90 517,68 Kč, 42 709,95 Kč jistina, kapitalizovaný úrok ve výši 1 377,43 Kč, 12 414,82 Kč jako 9,9 % ročně z částky 42 459,95 Kč od 6. 2. 2018 do 19. 1. 2021 činí 2 014,09 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 42 709,95 Kč od 6. 2. 2018 do 13. 3. 2019 činí 3 978,46 Kč. Žalobkyně měla úspěch v částce 34 687,02 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od [anonymizováno] [číslo] do 19. 1. 2021 činí 6 272,89 Kč Celkem tedy 40 559,91 Kč. Žalobkyně měla ve věci 57 % úspěch, 43 % neúspěch, při odečtení neúspěchu od úspěchu má tak nárok na 14 % z celkových nákladů řízení tedy 2 134 Kč.