110 C 182/2021-39 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady 2 500 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 028,67 Kč od [datum] do zaplacení, ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 20,98 % ročně z částky 2 028,67 Kč od [datum] do zaplacení, úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 678,18 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 775,76 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (v důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala právní nástupkyní společnosti [právnická osoba], [IČO] společnost [právnická osoba], dnes pod názvem [právnická osoba], [IČO], dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 43 týdenních splátek po 148 Kč do [datum]. Žalovaný uhradil 3 864 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] postoupila předchůdkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tento byl prověřen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. 3. Řádně předvolaný žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, svou neúčast u jednání neomluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o půjčce (zápůjčce) [číslo] soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 4 000 Kč v hotovosti dne [datum], což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem, celkem 6 364 Kč vrátit předchůdkyni formou 43 týdenních splátek po 148 Kč do [datum]. Žalovaný uhradil 3 864 Kč. 5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které ve shora uvedeném dni poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částky ve výši 4 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. 6. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s tímto zákonem. Na základě tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, které žalobkyně uvedla v žalobě, soud nedospěl k závěru, že by byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, a to s odbornou péčí, když žalobkyně k průkazu předložila toliko kartu zákazníka. Pokud jde o kartu zákazníka, z této vyplynulo, že žalovaný je veden u úřadu práce, že má příjmy z dávek státní podpory 9 213 Kč (bez bližší specifikace), a že jeho výdaje představují 3 200 Kč za nájem, 2 500 Kč na domácnost a 300 Kč na telefon, tj. celkem 6 000 Kč. Použitelný příjem, z něhož předchůdkyně vycházela, představoval 3 123 Kč. Dále z karty vyplynulo, že žalovaný k ověření uvedených údajů předložil výpis z účtu, nájemní smlouvu a doklady o inkasních platbách. Ani jedna z uvedených listin však soudu předložena nebyla. 7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že před uzavření smlouvy předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tím způsobem, že by nespoléhala při zkoumání úvěruschopnosti pouze na údaje tvrzené žalovaným, má soud za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, když závěr o majetkových a osobních poměrech žalovaného, jakožto spotřebitele, není možno dovodit pouze na základě informací žalovaného. 8. Poskytla-li tedy předchůdkyně žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. 9. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržel částku ve výši 4 000 Kč. Uhradil 3 864 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 136 Kč byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. 10. Pokud jde o poskytnutou jistinu dne [datum], splatnost uvedené částky nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do [datum] v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo [datum] na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla povinnost dluh dne [datum] uhradit, a pokud tak neučinil je v souladu s § 1970 o. z. od [datum] v prodlení a má povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,05 % ročně do zaplacení. 11. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky z [datum], včetně přílohy, v souladu s § 1882 o. z. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran její příslušenství (srovnej nález ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.