110 C 216/2021-64 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 26. 3. 2021 domáhala po žalovaném úhrady 25 000 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 833,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 656 Kč a smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 14. 12. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 18. 12. 2018, na základě které předchůdkyně poskytla žalovanému bezhotovostně převodem na účet úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni tuto částku navýšenou o poplatky a úroky ve výši 30 606 Kč do 13. 1. 2019 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, přičemž svou vůli smlouvu uzavřít projevil žalovaný tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku 0,01 Kč ze svého účtu na účet předchůdkyně. Na tento účet mu poté předchůdkyně poskytla jistinu ve výši 25 000 Kč O půjčku zažádal žalovaný online na internetových stránkách www.zaplo.cz, kde vyplnil požadované registrační údaje. Na základě těchto informací předchůdkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do bankovních a nebankovních registrů klientských informací a do insolvenčního rejstříku. Smlouvou o postoupení pohledávek z 19. 8. 2020 s účinností ke dni 28. 8. 2020 byla pohledávka za žalovaným převedena z předchůdkyně na žalobkyni. Žalovaný za dobu trvání úvěrového vztahu ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] z výpisů z účtu a ze sdělení [právnická osoba] ze dne 2. 9. 2021 soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne 14. 12. 2018, ve znění ze dne 18. 12. 2018, uzavřena smlouva o úvěru [číslo] v elektronické podobě, kdy žalovaný na internetových stránkách předchůdkyně www. zaplo.cz vyplnil požadované registrační údaje a ve smyslu všeobecných obchodních podmínek, které se staly nedílnou součástí smlouvy, uhradil z účtu č. [bankovní účet] na účet předchůdkyně uvedený ve smlouvě verifikační platbu 0,01 Kč. Dne 14. 12. 2018 předchůdkyně poskytla na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částku ve výši 16 000 Kč a dne 18. 12. 2018 pod [variabilní symbol] částku ve výši 9 000 Kč. V době poskytnutí úvěru byl jediným majitelem účtu a zároveň jedinou osobou s dispozičními právy k tomuto účtu žalovaný. Žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu ve výši 25 000 Kč (16 000 + 9 000) vrátit žalobkyni s poplatky a úrokem ve výši 30 606 Kč do 13. 1. 2019. Žalovaný za dobu trvání úvěrového vztahu ničeho neuhradil. 4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které ve dnech 14. 12. 2018 a 18. 12. 2018 poskytla předchůdkyně žalovanému na jeho účet částku v celkové výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 13. 1. 2019. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. Žalobkyně pouze v žalobě tvrdila, že v rámci schvalovacího procesu prověřila předchůdkyně solventnost žalovaného v insolvenčním rejstříku a v bankovním a nebankovním registrech klientských informací. Soud takto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když se nezabývala jeho individuálními příjmy a individuálními výdaji, a navíc v rámci skutkových žalobních tvrzení skutkově ani nedotvrdila, k jakým závěrům předchůdkyně dospěla. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 6. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 7. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel převodem na účet částku 25 000 Kč a neuhradil ničeho. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ničeho a převodem na účet mu byla poskytnuta předchůdkyní částka ve výši 25 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě této částky. Splatnost uvedené částky nastala 19. 3. 2021 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 9. 3. 2021, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 19. 3. 2021 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 11. 3. 2021 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 20. 3. 2021, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. 9. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností ke dni 28. 8. 2020 uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle míry úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. a zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, a přiznal žalobkyni, která měla úspěch co do 52 %, 4 % z účelně vynaložených nákladů, tj. 135 Kč. Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 3 377,50 Kč Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 500 Kč, odměnu za dva úkony právní služby po 500 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby), jeden úkon 250 Kč (jednoduchá výzva k plnění) a tři režijní paušály ke každému z úkonu po 100 Kč, tj. 300 Kč. Dále byla přiznána 21 % DPH počítaná ze všech položek, kromě soudního poplatku, tj. z částky 1 550 Kč, což představuje 325,50 Kč.