110 C 260/2021-55 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném [datum] domáhala po žalované úhrady 20 975 Kč, 17 684 Kč a 8 442 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného a smluvního úroků z prodlení. Žalobní návrh odůvodnila žalobkyně tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč dne [datum]. Žalovaná se zavázala uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky vrátit předchůdkyni v 58 týdenních splátkách po 487 Kč do [datum]. Žalovaná uhradila 7 271 Kč. Žalobní návrh dále odůvodnila žalobkyně tvrzením, že předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč dne [datum]. Žalovaná se zavázala uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky vrátit předchůdkyni v 58 týdenních splátkách po 548 Kč do [datum]. Žalovaná uhradila 14 100 Kč. Žalobní návrh dále odůvodnila žalobkyně tvrzením, že její předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč dne [datum]. Žalovaná se zavázala uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky vrátit předchůdkyni v 58 týdenních splátkách po 487 Kč do [datum]. Žalovaná uhradila 19 804 Kč. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla dostatečně posouzena na základě informací získaných od žalované, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu celého řízení zůstala nečinná. Netvrdila, že by uhradila ještě další částku. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila. Soud tedy ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z tvrzení žalobkyně a ze smluv o úvěru a smlouvy o půjčce (zápůjčce) [číslo] [číslo] [číslo] soud zjistil, že smlouvu o úvěru [číslo] účastnice uzavřely dne [datum], na základě této smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč dne [datum]. Žalovaná se zavázala uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky vrátit předchůdkyni v 58 týdenních splátkách po 487 Kč do [datum]. Žalovaná uhradila 7 271 Kč Smlouvu o úvěru [číslo] účastnice uzavřely dne [datum], na základě této smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč dne [datum]. Žalovaná se zavázala uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky vrátit předchůdkyni v 58 týdenních splátkách po 548 Kč do [datum]. Žalovaná uhradila 14 100 Kč Smlouvu o půjčce [číslo] účastnice uzavřely dne [datum], na základě této smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč dne [datum]. Žalovaná uhradila 19 804 Kč. 5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovanou byly ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých ve dnech [datum] a [datum] poskytla předchůdkyně žalované v hotovosti částky ve výši 16 000 Kč a 18 000 Kč, a žalovaná se tyto částky s poplatkem a úroky zavázala vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Pokud jde o smlouvu o zápůjčce uzavřenou [datum], jedná se o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že nespoléhala při zkoumání úvěruschopnosti žalované předchůdkyně pouze na údaje tvrzené žalovanou, uvedené v zákaznických kartách ze dnů [datum], [datum] a [datum], má soud za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, když závěr o majetkových a osobních poměrech žalované, jakožto spotřebitelky, není možno dovodit pouze na základě informací žalované. 7. Poskytla-li tedy předchůdkyně žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. 8. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosoudní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržela dne [datum] částku ve výši 16 000 Kč. Uhradila 7 271 Kč, žalobkyni byla tedy přiznána částka ve výši rozdílu, tj. 8 729 Kč. Dále žalobkyně prokázala, že žalovaná obdržela dne [datum] 18 000 Kč, uhradila 14 100 Kč, byla jí tedy přiznána částka ve výši rozdílu, tj. 3 900 Kč. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je totiž spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. 9. Splatnost uvedených částek nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek do [datum] v souvislosti s uzavřenými úvěrovými smlouvami. K odeslání upomínky prokazatelně došlo [datum] na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po [datum], tj. od [datum], povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. 10. Pokud jde o smlouvu z [datum], žalované byla poskytnuta prokazatelně částka 16 000 Kč, přičemž žalovaná tuto částku zcela uhradila, když zaplatila 19 804 Kč. V této části tedy byla žaloba zamítnuta. 11. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky a její přílohou z [datum], která byla uzavřena mezi předchůdkyní a žalobkyní (§ 1882 o. z.). 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Soud proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.