110 C 268/2021-54 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady částky ve výši 15 870,23 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 239,70 Kč za dobu od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 070,23 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % a s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 14 070,23 Kč od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky kontokorentního úvěru a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku. Smlouvou se předchůdkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] a provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu s proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku. Žalovaný se zavázal svěřit předchůdkyni peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané ve smlouvě a udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků nejméně ve výši minimálního zůstatku a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného sazebníku. V souladu se smlouvou se předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] na základě žádosti žalovaného ze dne [datum], kterou žalovaný žádal o [anonymizováno] s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený úvěrový limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil tím, že sjednanou výši úvěrového limitu překročil, což je patrné z výpisu z běžného účtu ze dne [datum], kdy konečný zůstatek představoval částku - 10 310,14 Kč (viz doplnění skutkových žalobních tvrzení na výzvu soudu z [datum], čl. 17 a násl. spisu). Vzhledem k tomu, že daný konečný zůstatek přesahující sjednaný úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč nebyl žalovaným uhrazen, právní předchůdkyně dne [datum] přistoupila ke zrušení poskytování produktu [anonymizováno] žalovanému k běžnému účtu č. [bankovní účet] a k otevření úvěrového účtu [číslo] na který byl převeden zůstatek ve výši 14 070,23 Kč, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. K převedení aktuální výše nepovoleného přečerpání účtu 14 070,23 Kč na nově zřízený úvěrový účet došlo [datum] v souladu s produktovými podmínkami kontokorentního úvěru. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno zesplatnění a vyčíslení dluhu, dle kterého byl povinen uhradit dlužnou částku nejpozději do [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil. 2. K výzvě soudu žalobkyně skutkově dotvrdila (viz doplnění žaloby čl. 17 a násl. spisu), že předchůdkyně při schvalování úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti klienta o revolvingový úvěr [anonymizováno] ze dne [datum]. Žádost hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi předchůdkyně a z principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. Předchůdkyně vycházela z výše příjmu žalovaného, kterou deklaroval v žádosti klienta, ve výši 19 800 Kč, kdy žalovaný uvedl, že se jedná o čistý měsíční příjem domácnosti. Předchůdkyně porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů zjistila, že vůči předchůdkyni neměl žalovaný v době podání žádosti žádné závazky a z externích zdrojů zjistila, že neměl taktéž žádné závazky. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den [datum], a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným dne [datum], z žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze [datum], z dispozic ke smlouvě z [datum] (čl. 41 spisu) a z produktových podmínek kontokorentního úvěru účinných od [datum] vzal soud za prokázáno, že předchůdkyně a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, předchůdkyně se zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet], přičemž na základě žádosti žalovaného o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze [datum], kterou žalovaný požádal o [anonymizováno] s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč, soud zjistil, že předchůdkyně se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit, který mu umožnil přečerpat prostředky na běžném účtu do výše povoleného úvěrového limitu [anonymizováno] výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období (viz produktové podmínky body 18. a 19.) na běžném účtu a nepřekročit povolený úvěrový limit 10 000 Kč, a dále se zavázal vyčerpanou částku s poplatkem a úroky vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak bylo dojednáno ve smlouvě. 5. Z produktových podmínek kontokorentního úvěru účinných od [datum] soud dále zjistil, že v bodě 23 písm. d) a v bodě 24 písm. a) a b) je mj. upraveno jako případ porušení smluvních ujednání prodlení klienta se splněním jakékoliv pohledávky, a v takovém případě může banka prohlásit závazky klienta vůči ní za splatné ihned, může zrušit povolený limit a evidovat pohledávku na nově otevřeném účtu. 6. Z výpisů k běžnému účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum], a z dalších výpisů z běžného účtu z [datum] a [datum] (čl. 31, 31v, 51 spisu) a z výpisů z úvěrového účtu z [datum] (čl. 31v spisu) a z [datum], [datum] a dalších (čl. 22-31 spisu), vzal soud za prokázáno, že předchůdkyně v souladu s produktovými podmínkami kontokorentního úvěru (viz produktové podmínky ke smlouvě) převedla dne [datum] nepovolenou částku přečerpaného limitu na běžném účtu č. [bankovní účet] na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] (viz bod 5) za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což písemně dopisem z [datum] žalovanému oznámila, včetně ukončení poskytování flexikreditu k běžnému účtu (prokázáno dopisem z [datum]). 7. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému mj. kontokorentní úvěr [anonymizováno], který mu umožnil přečerpat prostředky na běžném účtu č. [bankovní účet] do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku s poplatkem a úroky vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak bylo dojednáno ve smlouvě. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak předchůdkyně jako věřitelka povinna postupovat podle zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 8. Žalobkyně tvrdila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy předchůdkyně mj. vycházela z údajů poskytnutých předchůdkyni žalovaným v žádosti klienta o revolvingový úvěr [anonymizováno] ze dne [datum]. Vycházela z jím tvrzeného čistého měsíčního příjmu 19 800 Kč. Z žádosti ze [datum] (čl. 32-32 spisu) vyplynulo, že žalovaný byl zaměstnán jako dělník u [právnická osoba] a.s., [obec], s průměrným čistým měsíčním příjmem za tři měsíce 19 800 Kč. Dále z žádosti vyplynulo, že měl jedno vyživované dítě. 9. Žalobkyně v rámci doplněných skutkovým žalobních tvrzení (čl. 17 a násl. spisu), ani později v průběhu řízení netvrdila, že by příjmy žalovaného předchůdkyně jakkoli ověřila (např. z výplatních lístků), a netvrdila, jaké měl žalovaný individuální výdaje, pouze v rámci skutkových tvrzení uvedla, že tyto výdaje odhadla na základě historických dat z ČSÚ. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní před uzavřením smlouvy, když zjištění měsíčních příjmů žalovaného učinila pouze na základě jeho informací a individuální výdaje žalovaného nezjišťovala vůbec (pouze je odhadla). K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvě