110 C 287/2021-34 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady 362 444,82 Kč s úrokovým příslušenstvím, a to s kapitalizovaným úrokem ve výši 53 137,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem 13,59 % ročně z částky 361 814,82 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 20 726,37 Kč za dobu od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 362 444,82 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které mu poskytla sjednaný úvěr ve výši 364 000 Kč, který žalovaný čerpal dne [datum], a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 6 261 Kč. První splátka byla splatná [datum]. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když uhradil v rámci úvěrového vztahu toliko částku ve výši 6 261 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách, jež se staly nedílnou součástí smlouvy, a úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou částku. Žalobkyně se proto domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 361 814,82 Kč, úhrady nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč a úhrady smluvních pokut ve výši 500 Kč, včetně příslušenství ve formě zákonného a smluvního úroků z prodlení tak, jak je shora uvedeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně, ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] (čl. 23-24 spisu) a z přehledu výpisu čerpání, splátek a úhrad (čl. 25 spisu) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut hotovostní úvěr ve výši 364 000 Kč bankovním převodem na jeho běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu vrátit formou 96 pravidelných měsíčních splátek po 6 261 Kč s tím, že roční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,59 % a RPSN ve výši 14,8 %. K čerpání úvěru žalovaným došlo [datum], splatnost 1. splátky tedy byla určena na [datum]. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu tedy celkem načerpal částku ve výši 364 000 Kč a uhradil 6 261 Kč dne [datum] (1. splátku). Další splátky již nehradil. 4. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. Žalobkyně skutkově v žalobě obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre posuzují příjmovou a výdajovou stránku žadatele o úvěr, přezkoumávají klientské informace o proměnných, jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. [příjmení] je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. 6. Z úvěrové smlouvy [číslo] z [datum] vyplynulo, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o., sídlem [adresa], s průměrným měsíčním příjmem 20 000 Kč. Byl svobodný, bydlel u rodičů. 7. Žalobkyně netvrdila, jaké konkrétní individuální výdaje žalovaného zjistila, nepředložila ke svým zjištěním žádné důkazy a pokud jde o příjem žalovaného uvedené v úvěrové smlouvě (viz bod 6.), netvrdila, na základě jakých podkladů tento příjem ověřila a soud tak neměl za prokázáno, že by žalobkyně v souladu se ZoSÚ zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. U jednání dne [datum] po poučení soudem o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. právní zástupce žalobkyně pouze obecně dotvrdil, že žalobkyně vycházela z obecného modelu tak, jak je uvedeno v 1. odstavci smlouvy o úvěru (čl. 23 spisu), že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnaný, má příjem 20 000 Kč čistého měsíčně a vycházela z toho, že nemá žádné náklady na bydlení. Právní zástupce žalobkyně požádal soud o poskytnutí lhůty k dotvrzení a navržení důkazů ve vztahu k úvěruschopnosti. Lhůta soudem poskytnuta nebyla s odůvodněním, že k otázce posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí již dlouhodobě existuje celá řada rozhodnutí jak předmětného soudu, tak Krajského soudu v Ostravě, a taktéž byla řešena Evropským soudním dvorem, a rozhodnutí by měla být žalobkyni známa, když navíc je tato zastoupena advokátem a od podání žaloby uplynula dostatečně dlouhá lhůta k tomu, aby žalobkyně shora uvedené dotvrdila a označila důkazy. 8. Za uvedeného stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumala v souladu se ZoSÚ, nezjišťovala jeho individuální výdaje a pokud jde o jeho příjmy, vycházela pouze z informací žalovaného a příjmy nikterak neověřila. 9. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal částku ve výši 364 000 Kč a uhradil 6 261 Kč. 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 6 261 Kč, a žalobkyně mu poskytla částku 364 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu, tj. částky 357 739 Kč (364 000 – 6 261). Splatnost uvedené částky nastala [datum] na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy, tj. do [datum], když výzva byla prokazatelně odeslána [datum] na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od [datum], povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. 12. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, a to včetně dalších uplatněných nároků, když žalobkyně neprokázala, že by jí na přiznání těchto nároků vzniklo právo. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 79 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 58 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 36 778 Kč (po zaokrouhlení). Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 63 409,56 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek 14 498 Kč, odměnu za 4 úkony právní služby, úkon po 9 780 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání), tj. 39 120 Kč, 4 režijní paušály k těmto úkonům po 300 Kč, tj. 1 200 Kč, cestovného ve výši 211,11 Kč na trase [obec] – [obec] a zpět k jednání (celkem 40 km), osobním vozidlem [jméno] [příjmení],