110 C 305/2021-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady 3 594,94 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 45 týdenních splátek po 237 Kč do [datum]. Žalovaný uhradil 7 020 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena z předchůdkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka, mezi které patří výplatní pásky a pracovní smlouva. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den [datum], a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně, a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, což stvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 10 640 Kč uhradit předchůdkyni formou 45 týdenních splátek po 237 Kč do [datum]. Z tvrzení žalobkyně a z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil 7 020 Kč. 5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne [datum] poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 6. Žalobkyně předložila kartu zákazníka, ze které vyplynulo, že [datum] měl žalovaný čistý měsíční příjem 8 050 Kč, ostatní příjmy 12 000 Kč, celkem 20 050 Kč bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění, o jaké příjmy se jedná. Výdaje byly uvedeny částkou jako odhadované výdaje ve výši 12 000 Kč taktéž bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění, o jaké výdaje žalovaného se jedná. Z karty dále vyplynulo, že k ověření příjmové stránky žalovaný předložil výměr podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. 7. Žalobkyně v rámci skutkovým žalobních tvrzení, ani později v průběhu řízení netvrdila, z jakých individuálních příjmů a individuálních výdajů žalovaného před uzavřením smlouvy předchůdkyně vycházela. Doložila pouze zákaznickou kartu, v níž jsou uvedeny ničím nepodloženy příjmy a výdaje žalovaného. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní břemeno ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní před uzavřením smlouvy. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. 8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč a uhradila částku ve výši 7 020 Kč. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil poskytnutou jistinu (vrátil více), byla žaloba zamítnuta. 11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnému žalovanému, dle obsahu spisu, v souvislosti s předmětným řízením náklady nevznikly.