111 C 313/2021-48 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 10 405 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 19. 12. 2015 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru uzavřené právním předchůdcem žalobkyně, žalovaný úvěr čerpal ve výši 8 000 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději ke dni 18. 12. 2015, žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení žaloby a předvolání došlo dne 25. 10. 2021 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z listiny o smlouvě o zápůjčce soud zjistil, že společnost [webová adresa] (později pod názvem [anonymizováno] [příjmení]), [anonymizováno], [IČO] (dále také jako„ věřitel“) jako zapůjčitel měla s žalovaným jako vydlužitelem (dále také jako„ klient“) prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřít smlouvu o zápůjčce a to dne [datum], dle této se věřitel zavázal žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] vyplatit částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit ke dni 18. 12. 2015 spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 2 405 Kč. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o zápůjčce obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce věřitele v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalovaného listina neměla žádný podpis, vlastnoruční ani elektronický, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou. Z obchodních podmínek věřitele předložených soudu ve verzi označené [anonymizováno] soud zjistil, že dle bodu 3.1. klient požádá o zápůjčku prostřednictvím internetu, a po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy jej odešle opatřený unikátním kódem, který mu byl zaslán na mobilní telefonní číslo, zapůjčiteli. Dle bodu 3.2. je smlouva o zápůjčce mezi klientem a zapůjčitelem uzavřena buď okamžikem, kdy zapůjčitel informuje klienta o schválení jeho žádosti o poskytnutí zápůjčky nebo kdy klient potvrdí přijetí návrhu smlouvy o zápůjčce zapůjčitelem v případě, že tento klientovi navrhl zápůjčku v jiné výši. O provedení akceptace zapůjčitel informuje klienta v klientské zóně na stránkách [webová adresa] nebo na stejném místě klient vyjádří souhlas s protinávrhem zapůjčitele. Žalobkyně výpisem z účtu doložila, že dne [datum] věřitel odeslal ze svého bankovního účtu na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem rodného čísla žalovaného částku 8 000 Kč, v poznámce u převodu bylo uvedeno„ [anonymizována tři slova] [rok]“. Smlouvou ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi, identifikace pohledávky byla obsažena v příloze smlouvy. Věřitel dopisem ze dne 2. 2. 2021 oznámil žalovanému postoupení jeho pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému na adresu [adresa žalovaného] (adresa trvalého bydliště) odesláno dne 2. 2. 2021 společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne 2. 2. 2021. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil. 4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Společnost [webová adresa], později pod názvem [právnická osoba], [IČO], jako zapůjčitel měla s žalovaným jako vydlužitelem uzavřít smlouvu o zápůjčce dne [datum], dle této se věřitel zavázal žalovanému převodem na jeho účet, jehož číslo bylo ve smlouvě uvedeno, vyplatit částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit ke dni 18. 12. 2015 spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 2 405 Kč. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o zápůjčce obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce věřitele v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalovaného listina neměla žádný podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou. K uzavření smlouvy mělo dojít postupem upraveným v obchodních podmínkách věřitele, který nebyl soudu doložen, tj. že žalovaný vyhotovil žádost a tato žádost o poskytnutí zápůjčky, či protinávrh věřitele, byl v klientské zóně žalovaného druhou stranou akceptován. Věřitel vyplatil [datum] na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem rodného čísla žalovaného částku 8 000 Kč Smlouvou ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi. Věřitel dopisem oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni, oznámení bylo odesláno poštou na smluvní adresu žalovaného společně s předžalobní výzvou k úhradě žalované částky ve lhůtě„ do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně dne 2. 2. 2021. 5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouva o zápůjčce vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly věřitelem vyplaceny. Provedenými důkazy nebyla však existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, účinného do 18. 9. 2016, který upravoval tři druhy elektronického podpisu, obyčejný elektronický podpis, zaručený elektronický podpis a uznávaný elektronický podpis. Rozdíl mezi prvními dvěma kategoriemi byl uveden v § 2 písm. a), písm. b) zmíněného zákona (s účinností od 19. 9. 2016 totéž upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu). V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o zápůjčce dle o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném do 31. 11. 2016, byl požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemělo však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o zápůjčce jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou jeho a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Závěr o tom, že smlouva mezi účastníky neb