112 C 273/2021-42 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 9 866,60 Kč se zákonnými a smluvenými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s částkou 4 617 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou ve smluvních podmínkách, odměny za administrativní činnost ve výši 2 410 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 408 Kč. Celková částka 10 617 Kč měla být uhrazena v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 236 Kč nejpozději do [datum]. Věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného včetně dokladů vyžádaných od žalovaného. Žalovaný však sjednané splátky neuhradil řádně a včas a pohledávku za žalovaným z této smlouvy společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Dluh žalovaného činí 9 866,60 Kč a sestává z neuhrazené jistiny 5 883,20 Kč a z dlužných poplatků ve výši 3 984,40 Kč. Žalovaný dosud svůj závazek nesplnil, a to ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně kromě úhrady nesplacené jistiny a poplatku požaduje také zákonné a smluvené úroky z prodlení z dlužné jistiny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] sjednána smlouva o zápůjčce [číslo] dle které tato společnost poskytla žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy zápůjčku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 4 517 Kč představující úrok ve výši 799 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 410 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 1 408 Kč Celkem tak mělo být uhrazeno 10 617 Kč ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v místě bydliště převzal v hotovosti celou uvedenou zápůjčku. Na zápůjčku žalovaný uhradil dne [datum] částku 300 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným z této smlouvy. Předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum] zaslanou žalovanému doporučeně, byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně žalobkyní vyzýván k úhradě nesplacené zápůjčky z výše uvedené smlouvy v celkové částce 14 238,94 Kč do [datum]. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný ji měl vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měl zaplatit částku 10 617 Kč ve sjednaných týdenních splátkách, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradil toliko 300 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradil něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného, avšak tato tvrzení nijak neprokázala, neboť soudu nepředložila jediný důkaz ohledně této skutečnosti. Žalobkyně byla u jednání poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak toto neučinila. Protože právní předchůdkyně žalobkyně dle názoru soudu nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, má soud za to, že podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o zápůjčce neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 6 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížený o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni již poskytl. Žalovaný před podáním žaloby uhradil 300 Kč, takže žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 5 700 Kč (rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a úhradou). Jelikož je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z částky 3 787 Kč, a to ode dne [datum] do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou s termínem splnění do [datum]. Věřiteli přísluší úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. 8,25 % ročně, takže v rozsahu přesahujícím tuto výši byl nárok žalobkyně zamítnut. Stejně tak byl zamítnut požadavek žalobkyně na úhradu částky 4 166,6 Kč (úroky a poplatky za úvěr a hotovostní inkaso splátek), včetně požadovaného kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení z částky přesahující 5 700 Kč byla zamítnuta, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě. Rovněž byl zamítnut požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 5 700 Kč za dobu předcházející datu [datum], neboť v tomto období nebyl žalovaný s úhradou této částky v prodlení. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci převážný procesní úspěch (žaloba byla zamítnuta ve větší částce, než byla žalobkyni přiznána), v souvislosti s tímto řízením prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.