112 C 305/2021-43 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 6 660 Kč se zákonnými a smluvenými úroky z prodlení z částky 5 180 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 200 Kč, s úrokovou sazbou 19,31 % ročně sjednanou ve smluvních podmínkách, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celková částka měla být uhrazena v 60 týdenních splátkách po 180 Kč do [datum]. Věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalované včetně dokladů vyžádaných od žalované (výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Žalovaná však sjednané splátky neuhradila zcela, celkem zaplatila 4 140 Kč. Pohledávka za žalovanou z této smlouvy byla žalobkyni postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požaduje úhradu částky 6 660 Kč, z toho dlužná jistina činí 5 180 Kč a poplatek za administrativní činnost činí 1 480 Kč, a také požaduje zákonné a smluvené úroky z prodlení z nesplacené jistiny. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ([anonymizováno]), dle které se věřitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky jako spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 990 Kč s úrokovou sazbou 35,53 % ročně, s administrativním poplatkem ve výši 1 200 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč, celkem tedy částku 9 990 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách po 222 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí peněžních prostředků dle smlouvy. Téhož dne byla sepsána karta zákazníka a žádost o zápůjčku v částce 6 000 Kč, která obsahuje osobní údaje žalované, údaj o tom, že žije s rodiči v nájemním bytě, ohledně nezaopatřených dětí nejsou zde uvedeny žádné údaje. Je na mateřské dovolené a pobírá dávky státní podpory ve výši 4 300 Kč a 780 Kč a další příjmy (výživné) činí 1 500 Kč, takže její celkový příjem je 6 580 Kč. Výdaje žalované na bydlení činí 1 000 Kč, její další osobní výdaje činí 2 000 Kč, takže jí zbývá použitelný příjem v částce 3 580 Kč. Žalovaná měla při sepisu žádosti předložit nájemní smlouvu a bankovní výpisy a rozhodnutí o přiznání výživného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni své pohledávky za dlužníky ze smluv o spotřebitelském úvěru specifikované v Seznamu pohledávek, přičemž byla postoupena i pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzývána také předžalobní upomínkou žalobkyně zaslanou doporučeně žalované dne [datum] s termínem úhrady dluhu do [datum]. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná je měla vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měla zaplatit částku 9 990 Kč ve sjednaných 45 týdenních splátkách, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradila toliko 4 140 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradila něčeho dalšího. Pokud žalobkyně tvrdila, že výše uvedenou smlouvou se žalovaná zavázala uhradit kromě zapůjčené částky 6 000 Kč úroky a poplatky v celkové výši 4 800 Kč v 60 týdenních splátkách, toto její tvrzení prokázáno nebylo, neboť z předložené písemné smlouvy vyplývají údaje jiné, tedy, že mělo být uhrazeno 9 990 Kč, jak je uvedeno výše. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalované, avšak dle názoru soudu tohoto učinila nedostatečně. Z evidenční karty klienta je zřejmé, že věřitel měl mít k dispozici toliko bankovní výpisy a rozhodnutí o přiznání výživného, avšak tyto soudu předloženy nebyly. Zejména však nebyla dle názoru soudu náležitě prověřena pasivní stránka žalované, tedy její nezbytné výdaje na bydlení (ve výši 1 000 Kč) či další základní potřeby. Žalovaná měla předložit nájemní smlouvu, avšak tuto neměl soud k dispozici. K výdajové stránce žalované nepředložila žalobkyně jediný důkaz. Rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, zda žalobkyně nahlížela před sjednáním úvěrové smlouvy do příslušných databází, zejména insolvenčního rejstříku či evidence exekucí. Navíc, pokud byla žalovaná na mateřské a z tohoto důvodu odkázána na dávky státní sociální podpory a na výživné v celkové výši 6 580 Kč, je zřejmé, že nedisponovala takovými prostředky, aby mohla uhradit kromě základních životních potřeb ještě další své závazky. Žalobkyně byla u jednání poučena o nutnosti předložit další důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nepředložila. Protože žalobkyně dle názoru soudu nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, má soud za to, že podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o zápůjčce neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 6 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny zápůjčky ponížené o plnění, které již věřiteli poskytla. Žalovaná před podáním žaloby uhradila 4 140 Kč a toto plnění je třeba odpočítat od částky poskytnuté žalované dle neplatné smlouvy. S ohledem na výše soud přiznal žalobkyni pouze částku 1 860 Kč. Jelikož je žalovaná se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, má žalobkyně podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z částky 1 860 Kč, a to ode dne [datum] do zaplacení, neboť žalovaná byla prokazatelně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou s termínem splnění do [datum]. Pokud žalobkyně soudu předložila oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky žalované, pak nebylo prokázáno její odeslání žalované. Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši 8,25 % ročně stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v rozsahu přestavujícím byl požadavek zamítnut, stejně tak jako požadavek na zákonné úroky z prodlení za dobu předcházející datu [datum], neboť v tomto období nebyla žalovaná s úhradou této částky v prodlení. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně ve výši 4 740 Kč (úroky a poplatky za spotřebitelský úvěr a hotovostní inkaso splátek), včetně požadovaného kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení z těchto částek byla zamítnuta, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která měla ve věci převážný procesní ús