115 C 303/2021-65 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 12. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 494 782,12 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 23. 3. 2016 s žalovanou smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] na základě které poskytla žalované převodem na její úvěrový účet částku 500 000 Kč. Tento úvěr byl sjednán pro účely rekonstrukce bydlení žalované. Žalovaná se zavázala splácet poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 413 Kč a zavázala se rovněž k měsíční splátce stavebního spoření ve výši 1 005 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, a proto žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a ke dni 31. 7. 2020 prohlásila celý úvěr za splatný. V rámci tohoto řízení se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 492 182,12 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 600 Kč, smluvního úroku sjednaného ve výši 8,19 % ročně a úroku z prodlení. V doplnění žaloby, které bylo doručeno soudu dne 17. 8. 2021, žalobkyně upřesnila částku 2 600 Kč označenou v žalobě jako poplatky tak, že se jedná o upomínky k zaplacení dlužné částky v souhrnné výši 2 500 Kč a poplatek ve výši 100 Kč za mimořádný výpis z úvěrového účtu. Dále žalobkyně uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru na základě informací získaných od žalované, potvrzením od zaměstnavatele žalované o výši jejího příjmu a lustrací žalované v dostupných databázích dlužníků. Úvěruschopnost žalované byla posouzena v souladu s interními předpisy žalobkyně a žalobkyně má za to, že žalovaná byla v okamžiku uzavření smlouvy o úvěru schopna sjednanou splátku úvěru splácet. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 6. 9. 2021 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Dosud se žalovaná nikterak nevyjádřila ve věci a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (ve výzvě soudu byla doložka proti nečinnosti ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., žalovaný byl o této skutečnosti poučen). Soud má za to, že ve věci lze rozhodnout na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření a žádosti o překlenovací úvěr bylo zjištěno, že žalovaná dne 22. 3. 2016 požádala žalobkyni o uzavření smlouvy, jejímž předmětem bude stavební spoření na cílovou částku 500 000 Kč, zároveň požádala žalobkyni o poskytnutí překlenovacího úvěru ve výši 500 000 Kč, úvěr měl byt použit na modernizaci nájemního bytu, ve kterém bydlí žalovaná. Ke svým osobním poměrům žalovaná uvedla, že žije v domácnosti se svými dvěma nezletilými dětmi, pracuje jako administrativní pracovník s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 19 678 Kč, otec dítěte platí žalované výživné určené pro dítě v měsíční výši 3 000 Kč. Žalovaná splácí úvěry u jiných subjektů měsíční splátkou v celkové výši 7 000 Kč. 6. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřely dne 23. 3. 2016 žalobkyně a žalovaná, žalobkyně se zavázala poskytnout žalované převodem na její úvěrový účet částku 500 000 Kč za účelem modernizace bytu specifikovaného v úvěrové smlouvě. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 8,19 % ročně. Žalovaná se zavázala hradit měsíční splátky úvěru ve výši 3 413 Kč a zároveň platit částku 1 005 Kč jako měsíční povinné spoření. Nedílnou součástí smlouvy jsou Podmínky pro poskytování překlenovacích úvěrů účinné ode dne 2. 1. 2015, které v bodě IX. stanoví případy podstatného porušení smlouvy. Mezi podstatné porušení smlouvy patří mimo jiné prodlení s úhradou více než dvou splátek úvěru nebo prodlení s jednou splátkou úvěru po dobu delší než 3 měsíce. Pro případ podstatného porušení smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně na odstoupení od smlouvy a požadování okamžitého zaplacení všech dlužných částek ze smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy je rovněž Sazebník úhrad za poskytované služby platný ode dne 21. 3. 2020, který stanoví výši poplatku za mimořádný výpis z účtu v částce 100 Kč, poplatek za druhou výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 500 Kč a poplatek za třetí a každou další výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 1 000 Kč. 7. Z potvrzení o výši příjmu bylo zjištěno, že zaměstnavatel žalované dne 22. 3. 2016 uvedl, že žalovaná má průměrný čistý příjem za období posledních 7 měsíců ve výši 19 678 Kč. Dále uvedl, že nečiní žádné srážky ze mzdy žalované. 8. Z rozsudku Okresního osudu v [obec] 17. 4. 2014, č. j. 43 Nc 7/2014-46, bylo zjištěno, že žalované byl svěřen do péče nezletilý syn [jméno] otec dítěte se zavázal platit žalované výživné pro syna ve výši 3 000 Kč měsíčně. 9. Z potvrzení o převodu bylo zjištěno, že žalobkyně převedla na úvěrový účet žalované dne 30. 3. 2016 částku 500 000 Kč. 10. Z přehledu splácení úvěru bylo zjištěno, že ke dni odstoupení od smlouvy (tj. 31. 7. 2020) žalovaná zaplatila celkem 190 942 Kč –na jistinu ničeho, na smluvní úrok částku 154 562,50 Kč a na dospořování částku 36 379,50 Kč. 11. Z dopisu ze dne 8. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru. 12. Z dopisu ze dne 11. 1. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru. 13. Z dopisu ze dne 5. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru a upozornila ji, že v případě neuhrazení odstoupí od smlouvy a bude požadovat po žalované zaplacení celé dlužné částky. 14. Z dopisu ze dne 3. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že odstupuje ke dni 31. 7. 2020 od smlouvy o úvěru a vyzvala ji k zaplacení celé dlužné částky ve výši 494 782,12 Kč. 15. Z dopisu ze dne 26. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího nezaplacení. 16. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že dne 26. 10. 2020 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalované. 17. Na základě výše uvedených listinný důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně převedla na úvěrový účet žalované částku 500 000 Kč, a to na základě smlouvy o překlenovacím úvěru. Žalovaná nehradila řádně a včas sjednané měsíční splátky úvěru. Žalobkyně využila svého práva a odstoupila od smlouvy z důvodu prodlení žalované s úhradou měsíčních splátek (na což žalovanou opakovaně písemně upozornila), žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 31. 7. 2020 do částky 494 782,12 Kč. Žalovaná je v rámci tohoto řízení nečinná, tj. netvrdila, ani neprokázala, že by na žalovanou částku byť částečně uhradila. 18. Žaloba se jeví soudu jako důvodná. Účastnice řízení uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že poskytne žalované jako úvěrované peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky navýšené o úroky žalobkyni zaplatit. Listinnými důkazy předloženými v rámci toho řízení má soud za prokázáno, že úvěrová smlouva byla uzavřena a částka 500 000 Kč byla poskytnuta na úvěrový účet žalované. Bylo prokázáno rovněž, že žalobkyně splnila povinnost danou jí v § 9 zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru, tj. s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnout částku úvěru. Žalovaná doložila potvrzením od zaměstnavatele svůj pravidelný měsíční příjem, rovněž doložila, že dostává výživné na syna, kterého má v péči (výživné sice nelze započíst do příjmů žalované, je určeno pro potřeby nezletilého dítěte, avšak o částku výživného se sníží výdaje žalované, které jako matka nezletilého dítěte má). Žalovaná uvedla, že splácí jiné úvěry částkou 7 000 Kč měsíčně, splátky hradí řádně a včas. Z listinných důkazů bylo prokázáno, že proti žalované v rozhodné době nebylo vedeno exekuční ani insolvenční řízení. Soud má za to, že žalobkyně v pozici věřitele, který poskytuje úvěr žalované jako spotřebiteli, dostála své zákonné povinnosti a ověřila si úvěruschopnost žalované dostačujícím způsobem. Vycházejíc z pravidelných měsíčních příjmům a výdajů žalované má soud za to, že žalovaná byla schopna splátku úvěru sjednanou ve výši 3 413 Kč řádně splácet. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, tuto skutečnost doložila přehledem splácení úvěru a upomínkami k zaplacení dlužných splátek úvěru. Soud zavázal žalovanou k zaplacení žalobkyni dlužných částek z uzavřené úvěrové smlouvy, tj. k zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 492 182,12 Kč, platně s