116 C 314/2021-56 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 a její přílohy [číslo] – seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení]“). [příjmení] uzavřela se žalovaným dne 12. 11. 2013 smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen„ smlouva“), na základě níž se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky [příjmení] (dále jen„ VOP“), produktové podmínky kontokorentního úvěru (dále jen„ podmínky KKÚ“), a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku (dále jen„ podmínky BÚ“), s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil, stejně tak jako s obsahem úrokového lístku a sazebníku poplatků a což stvrdil svým podpisem smlouvy a dispozic. V uvedené smlouvě se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] specifikovaný v dispozicích ke smlouvě, jež jsou její nedílnou součástí. Dále se banka zavázala provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku. Žalovaný se zavázal svěřit bance peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané v dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného sazebníku. [příjmení] se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše Povoleného úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se smlouvou a podmínkami KKÚ převedla dne 3. 6. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 7 870,35 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což banka písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila banka svého práva a prohlásila v souladu s produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 18. 11. 2019, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 7 870,35 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 ve výši 801,36 Kč, úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 7 870,35 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 21,99 % p.a. z částky 7 870,35 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzvala k zaplacení a nabídla mu smírné – mimosoudní řešení, spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žalobkyně se z jednání omluvila, soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, přičemž uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena. Dne 12. 11. 2013 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, kdy se banka zavázala vést žalovanému běžný účet, na tento přijímat vklady a uskutečňovat z něj výplaty a platby. Dne 18. 2. 2018 a dne 9. 5. 2018 byly sjednány dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, kdy běžný účet je evidován pod č. [bankovní účet]. Žalovanému byla poskytnuta platební karta, byla zřízena [příjmení] [příjmení] a [příjmení] [příjmení]. Dále pak bylo umožněno žalovanému čerpat finanční prostředky do povoleného limitu ve výši 5 000 Kč, byl sjednán tzv. Flexikredit s úrokem ve výši 21,99% p.a. s RPSN 24,35% p.a., přičemž nedílnou součástí byly podmínky banky včetně sazebníku a úrokového lístku. Součástí smlouvy o běžném účtu a dispozic k tomuto účtu nejsou jakékoli informace o osobě žalovaného, jeho příjmech a výdajích. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, dopisem ze dne 12. 5. 2019 došlo k ukončení poskytování [anonymizováno] a dne 4. 6. 2019 bylo žalovanému oznámeno otevření úvěrového účtu, následně došlo k vyčíslení dluhu. Výše dluhu na úvěrovém účtu ke dni 25. 1. 2021 činí na jistině 7 870,35 Kč, na úroku z prodlení 801,36 Kč. Žalobkyně nepředložila soudu přehled čerpání a splácení [anonymizováno]. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dne 23. 2. 2021, přičemž zásilka byla odeslána na jeho kontaktní adresu dne 25. 2. 2021. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel poskytl žalovanému [příjmení] s výší úvěrového rámce 5 000 Kč s podmínkami splácení stanovenými ve smlouvě a obchodních podmínkách. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listinných důkazů soud nezjistil příjmy a výdaje žalovaného a jakékoli jiné okolnosti podstatné pro posouzení jeho úvěruschopnosti. K jednání nařízenému soudu se žalobkyně nedostavila, nemohlo jí být dáno poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., s tím, aby tvrdila a prokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost. Ve vztahu k úvěruschopnosti tedy žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, když netvrdila a neprokázala, že řádně zkoumala jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je ve smyslu ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neplatná absolutní. Na nárok žalobkyně by soud mohl posoudit v souladu s ustanovením § 2991 o.z. jako nárok z bezdůvodného obohacení, avšak z předložených listin není patrno, jakou celkovou částku za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný čerpal a splatil. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, ani v tomto směru jí nemohlo být poskytnuto poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby tvrdila, kolik bylo čerpáno, kolik bylo splaceno, a k tomuto navrhla důkazy. Ve vztahu k bezdůvodnému obohacení pak žalobkyně neunesla břemen tvrzení a břemeno důkazní. Potřebná poučení pak soud poskytuje pouze u jednání samé, jehož se žalobkyně nezúčastnila. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. 5. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.