116 C 368/2020-30 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 4. 8. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 22 022 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 19. 1. 2019 do zaplacení. Žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 24. 11. 2017 smlouvu o úvěru ve výši 26 550 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a kapitalizovaného úroku 11 550 Kč), který měla žalovaná splácet týdně po 443 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobkyně předkládá jako důkaz, ovšem žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši 4 528 Kč, vydělila týdenní splátkou 443 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 9. 2. 2018 a datum prodlení ke dni 19. 1. 2019. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze za od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek 18. 1. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud jednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila. 3. Soud provedl dokazování těmito listinami: předžalobní upomínkou ze dne 1. 4. 2020, smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 11. 2017, formulářem pro standartní podmínky o spotřebitelském úvěru, evidenční kartou klienta, přehledem plateb, seznamem odeslané pošty ze dne 2. 4. 2020. 4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako smlouva o úvěru, na základě které smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako smlouva o úvěru, na základě které smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba podána žalobkyní je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že dne 24. 11. 2017 byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva [číslo]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč oproti závazku žalované úvěr splácet řádně a včas dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Žalobkyně rovněž prokázala, že ze strany žalované bylo čerpáno 15 000 Kč a uhrazena částka 4 528 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. V předmětné věci soud vyhodnotil úvěrovou smlouvu uzavřenou dne 24. 11. 2017 jako smlouvu absolutně neplatnou dle § 580 o.z., když žalobkyně se při uzavírání předmětné smlouvy řádným způsobem nezabývala úvěruschopností žalované (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. As 30 [číslo]) a smlouva je tudíž neplatná neboť odporuje zákonu. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů sdělených žalovanou, která ve smlouvě o úvěru uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 18 957 Kč, když pečuje o osobu blízkou, bydlí v nájmu, je vdaná, další příjem rodiny činí 17 000, nájem je 4 500 Kč, energie 1 500 Kč a jiné výdaje 12 000 Kč, výdaje na úvěry 1 300 Kč. Doložila OP, výpisy z bankovního účtu, výměr podpory a dávky, SIPO, nájemní smlouvu. Součástí této smlouvy pak není mzdový list či jiná listina osvědčující výši příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně se k jednání nařízenému soudem na den 19. 2. 2021 nedostavila a svou neúčastí se tudíž zbavila možnosti být soudem poučena v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů k takto doplněnému tvrzení týkající se schopnosti žalované úvěr splácet. Vzhledem k neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobkyně ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nelze nárok žalobkyni z titulu uzavřené smlouvy o úvěru přiznat. Nárok žalobkyně pak bylo možno posoudit z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., když žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 15 000 Kč a na tento uhradil 4 528 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení rozdílu neuhrazené jistiny ve výši 10 472 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná se svým plněním dostala do prodlení, soud ji zavázal v souladu s ustanovením § 1970 o.z. k povinnosti hradit zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 19. 1. 2019 do zaplacení. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy náhrada nákladů řízení by podle poměru úspěchu ve věci náležela procesně převážně úspěšné žalované, které však prokazatelně žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.