130 C 249/2021-39 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 19 130 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 20. 6. 2020 prostřednictvím webových stránek www.coolcredit.cz smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč tak, že ji zaslala na účet č. [bankovní účet]. Zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč se žalovaný zavázal vrátit do 20. 7. 2020. Žalovaný nevrátil ničeho. Žalobkyně dále požadovala zaplacení účelně vynaložených nákladů na písemné výzvy ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 3 380 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne 23. 9. 2021 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 20. 6. 2020, dodatku ze dne 25. 6. 2020, všeobecných obchodních podmínek, výpisu z účtu žalobkyně, potvrzení o platbách a potvrzení banky žalovaného soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 6. 2020 na dálku smlouvu o zápůjčce ve výši 5 000 Kč, kterou žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet č.: [bankovní účet]. Dne 25. 6. 2020 uzavřeli účastníci dodatek ke smlouvě o zápůjčce, na základě kterého žalobkyně vyplatila žalovanému na tentýž účet dalších 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě, ve znění jejího dodatku, zavázal vrátit žalobkyni zápůjčku s poplatkem za její poskytnutí ve výši 3 250 Kč nejpozději do 20. 7. 2020. Z upomínek ze dne 27. 7. 2020, 3. 8. 2020, 10. 8. 2020, 19. 8. 2020 a 3. 9. 2020 soud zjistil, že tyto obsahují výzvu, aby žalovaný uhradil dlužnou částku ze smlouvy uzavřené dne 20. 6. 2020. Z předžalobní výzvy vyhotovené dne 17. 5. 2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy uzavřené dne 20. 6. 2020 s tím, že dluh splatný dne 20. 7. 2020 dosud nebyl uhrazen a jeho aktuální výše činí 18 748 Kč. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 6. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku a dne 25. 6. 2020 její dodatek, na základě kterých žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Zápůjčku s poplatkem za její poskytnutí ve výši 3 250 Kč se žalovaný zavázal vrátit do 20. 7. 2020. Žalovaný zápůjčku nevrátil. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně netvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a nenabídla soudu v tomto směru žádné důkazy. O tomto pochybení by ji soud býval poučil v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kdyby se k jednání dostavila. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, je žalovaný povinen vyplacenou částku v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni. Splatnost pohledávky nastala doručením žaloby dne 9. 9. 2021 v souladu s ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Ode dne následujícího náleží žalobkyni v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ode dne 10. 9. 2021 a ve zbytku žalobu zamítl. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.