130 C 289/2021-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 000 Kč od 26. 7. 2018 s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27. 6. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, a to tak, že jej zaslala na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 25. 7. 2018 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www.orangefinance.cz. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s kladným výsledkem schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný ve lhůtě splatnosti úvěr nesplatil, žalobkyně proto navíc požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci jednal dne 19. 10. 2021 dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení, když žalobkyně svou neúčast omluvila a žalovaný se bez omluvy, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Soud z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru [číslo] kopie občanského průkazu a rodného listu žalovaného, výpisu z účtu žalovaného, potvrzení banky o provedení tuzemské platby, scoringu žalovaného, předžalobní výzvy a emailu, zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27. 6. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] téhož dne částku ve výši 7 000 Kč. Tu se žalovaný zavázal vrátit do 28 dnů, tj. 25. 7. 2018. Žalovaný ve lhůtě splatnosti, ani později neuhradil ničeho. K úhradě dluhu z uvedené smlouvy vyhotovila žalobkyně dne 26. 1. 2021 předžalobní výzvu, kterou odeslala nezjištěného dne na mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27. 6. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 25. 7. 2018. Žalovaný zápůjčku nevrátil. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, k tomuto tvrzení však nabídla část výpisu z účtu žalovaného za dobu od 1. 5. 2018 do 13. 5. 2018, z něhož soud zjistil pouze to, že na počátku května 2018 měl žalovaný na účtu zůstatek ve výši 12 211,06 Kč a na konci tohoto měsíce zůstatek ve výši 14 361,25 Kč. Jiné relevantní skutečnosti o příjmech a výdajích žalovaného z výpisu zjištěny nebyly. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by soudem v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o tom, že soud nemá za splněnou povinnost tvrzení a důkazní povinnost žalobkyně stran prokázání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 7 000 Kč, je žalovaný povinen vyplacenou částku v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni. Splatnost pohledávky nastala v souladu s ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku na základě doručení žaloby dne 27. 9. 2021 a ode dne následujícího náleží žalobkyni v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 28. 9. 2021 a ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a poměrně ji rozdělil tak, že žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z 66,6 %, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 743 Kč, což představuje 33,2 % z částky 2 252 Kč, v níž je zahrnut soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a náhrada DPH ve výši 252 Kč.